Setkání manželek trvalých jáhnů

Sobota začínala nádherně… slunce svítilo, na obloze si obláčky hrály na honěnou a svěží voňavý větřík je popoháněl a k tomu všemu byl den, kdy se konalo setkání manželek jáhnů.

Mši svatou nám sloužil P. Antonín Kocurek, administrátor ve Staré Bělé a hned v úvodu vyslovil přání (zřejmě inspirován sluníčkem, které se dralo skrze mezery v závěsu do kaple), aby toto setkání bylo odpočinutím od běžných úkolů a plné přátelské pohody. A v homilii připomenul na – základě mešních textů tohoto dne – manželkám jáhnů jeden ze způsobů evangelizace, která je zvlášť pro ženy velice využitelná – totiž pohostinnost. Tam kde je je člověk pohostinně přijat, tam se cítí dobře a tam, kde se cítí dobře, tam se vrací…

Po mši svaté jsme se shromáždili v úzkém kroužku kolem společného stolu a protože nás bylo je pár, vznikla opravdu přátelská a pohodová atmosféra jako když se setkají staří přátelé. Navíc jedna z účastnic slavila životní jubileum a tak se dostalo i na přípitek, zákusek a také samozřejmě na to naše „živijó, „živijó, „živijó..“.

Pak otec Antonín, vybídnut jednou z účastnic setkání, zavzpomínal na svoje působení v USA, kde pobyl osm let v duchovní službě našim krajanům v USA. Zazněly zajímavé postřehy, informace i prostá srovnání náboženského prožívání u nás a za „velkou louží“. Slyšeli jsme jaké jsou rozdíly ve spiritualitě, ve financování místních církví, v konkrétním působení kněží a jáhnů ( zde je zvukový záznam o jednom z tamějších jáhnů ) a také se třeba dostalo na to, jaké to bylo jedenáctého září, když „spadly dvojčata“ ( zvukový záznam je zde). Otec Antonín také zdůraznil, že si až v USA uvědomil univerzalitu Církve, protože ať už vysluhoval liturgii Čechům, Španělům, Filipíncům či Mexičanům, vždy základní kostra liturgie zůstávala stejná a tak se každý účastník – byť nerozuměl jazyku – mohl orientovat v tom, co právě probíhá.

Po vzpomínkách přišla na řadu duchovní slovo , jehož základ by se dal shrnout do slov: smích v Bibli. Zajímavé téma, což?

A po duchovním slově přišly na řadu i tělesné potřeby – tedy oběd.

To bylo krásné setkání!!