Jak být jáhem ve velké rodině

Zvědavý mikrofon webu trvalých jáhnů ostravsko-opavské diecéze pozval k rozhovoru manželku nedávno vysvěceného trvalého jáhna Antonína Gryžboně, který slouží svým jáhenským posláním v Dobré, vesnici poblíž Frýdku-Místku.

Otázka: Můžete nám říci, jak se takové povolání k jáhenské službě – z pohledu manželky – rodí?
Odpověď: Myslím si, že základ byl  položen už tím, že manžel vyrůstal ve zbožné, praktikující rodině. Rozvoj tohoto povolání nastával v manželově prvním manželství. Já, jako jeho druhá manželka, se snažím toto povolání podporovat. Myslím si – a to vidím jako základní – že na samotném počátku celého toho procesu to byla Boží milost, dar, kterým byl můj manžel obdarován.

Otázka: Vy máte náročné povolání starostky obce, pečujete o osm dětí, staráte se navíc o svou maminku, manžel je často služebně mimo domov a když už je doma, má, kromě jiných, ještě i povinnosti trvalého jáhna. Jak toto vše zvládáte?
Odpověď: Kupodivu se to všechno daří zvládnout. Faktem je, že některé děti jsou během týdne na internátech, protože studují mimo domov. S nejmladším synem, který chodí momentálně do třetí třídy, hodně pomáhá manželova maminka. Navíc jsou děti vedeny k samostatnosti a zodpovědnosti. Protože se  všichni spolu sejdeme zpravidla jen o víkendu, je to pro nás o to větší „svátek“ a vážíme si chvil, kdy můžeme být celá rodina spolu. Při našem časovém vytížení už moc času nezbývá na televizi a prázdné sedánky, ale s manželem tyto věci považujeme za zbytné.

Otázka: Váš manžel je sice trvalým jáhnem krátkou dobu, přesto jste jistě přemýšlela nad významem trvalého jáhenství. Jaký je váš názor?
Odpověď: Myslím, že trvalé jáhenství má své pevné místo jak v Církvi, tak i v rodině trvalého jáhna. Současně velice pozitivně vnímám úloho trvalého jáhenství v tom, že trvalý jáhen má mnohem blíže k nám „obyčejným“ lidem, kteří denně řeší všední problémy s výchovou dětí, starostí o rodinu, dům, zahradu a samozřejmě k tomu se připojují všudypřítomné úkoly v náročném zaměstnání. Trvalý jáhen toto vše cítí na vlastní kůži, a tak může mnohem lépe právě těmto „obyčejným“ lidem porozumět a také jim případně pomoci svou radou a i osobním příkladem ukázat, že žít každodenní život plný starostí ve spojení s Bohem je nejen možné, ale i ulehčující a hlavně krásné.

Otázka: Změnilo se něco konkrétního tím, že se Váš manžel stal trvalým jáhnem?
Odpověď: Myslím si, že vlastně nic podstatného, protože už manželova formace k trvalému jáhenství jaksi postupně a organicky vrůstala  do života naší rodiny, takže samotný akt svěcení byl jen určitým oficiálním potvrzením tohoto směru, jímž se naše rodina ubírala již delší dobu. Manželovi sice některé povinnosti přibyly, ale s pomocí Boži vše dobře zvládáme.

Otázka: Chtěla vy jste na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
Odpověď: Náš život je velice krátký a mnohdy jej žijeme zaujati sebou samými. Myslím si, že bychom se měli mnohem více snažit prožít náš život tak, aby po něm  nezůstala nevzhledná, kostrbatá a neuspořádána rýha, ale krásná, hebká a láskyplná stopa plná vůně přívětivosti a radosti nad životem samým.

Děkuji za rozhovor.