Duccio di Buoninsegna, Povolání apoštola Petra a Ondřeje

Duccio di Buoninsegna (asi 1255-60 – 1318-19) je považován za nejvýznamnějšího malíře své doby a za zakladatele tzv. Sienské školy, která se rozvíjela právě v Sieně v období třináctého až patnáctého století. Je charakteristická používáním nádherných barev, zdůrazněním dekorativního působení linií a celkovou snahou po prohloubení duchovního a smyslového působení obrazu.

O životě Duccio di Buoninsegny je známo pouze minimum informací. Známe jen některá místa jeho ne právě klidného života. Byl ženatý a měl sedm dětí. Jeho život se vyznačuoval velmi častou zadlužeností. Nicméně ke konci života, kdy už je uznávaným malířem, se jeho finanční situace zlepšuje. Jeho jediným zachovalým dílem je rozsáhlý obraz Maestá, který byl později rozřezán na několik menších částí, v současnosti uchovávaných na několika místech světa.

Duccio di Buoninsegna, Povolání apoštola Petra a Ondřeje
Vznik: 1308-1311
Podklad: tempera na dřevě
Velikost: 43 x 46 cm
Umístění: Národní galerie umění, Washington
(Pro snadnější prohlížení popisovaných detailů, je možné v prohlížeči obraz zvětšit kliknutím myši na plochu obrazu.)

Obraz „Ježíš povolává apoštoly Petra a Ondřeje“ je jednou z částí rozsáhlého díla Maestá, původně umístěného na hlavním oltáři sienské katedrály.

Zachycuje okamžik, kdy Ježíš povolává právě rybařící sourozence Petra a Ondřeje a povolává je za rybáře lidí.

Plocha obrazu zaujme zvláštním rozdělením na tři plochy. Největší plochu zaujímá zlaté nebe, které tak působí jakoby téměř nekonečným rozměrem. Poněkud menší plochu zujímá zlatozelená plocha moře. Hnědá plocha skály je vyhrazena místu, kde stojí Ježíš.

Obraz je nesmírně jednoduchý, prostý detailů a vyumělkovanosti. Jeho poselství totiž nespočívá především v upoutání smyslů, ale v upoutání divákova ducha.

Rybáři na lodi, strnule stojící, mají překvapený a současně zamyšlený výraz. Není divu, celou noc se zbytečně namáhali a tu jim někdo neznámý řekne, kde mají hodit síť a v během několika okamžiků je síť víc než plná ryb! Překvapení a otázka „Kdo to asi je?“ se dere nejen do myslí, ale také do tváří rybářů. Ondřej nehybně zírá a jakoby naslouchá – a to nejen mluvenému slovu přicházejícímu od Ježíše, ale i něčemu, co zní v jeho nitru. A hlas v nitru mluví mocněji a mocněji… Síť s rybami stále drží v rukou, ale už se jí přestal věnovat. Jeho tvář ukazuje jakoby postupné chápání toho všeho, co se zde momentálně děje.

Apoštol Petr již v duchu jakoby opustil loď – stojí otočen k Ježíši. Zázračný rybolov sice na okamžik upoutal jeho pozornost, ale on pochopil, že zdrojem tohoto zázraku je Ježíš a vychází mu vstříc se vztaženou pravicí, zatímco levice užuž pouští síť.

Oba apoštolové jsou oblečeni do kratších, prostých oděvů světlých barev, jež jsou při práci v pasu převázány šňůrou. Naproti tomu Ježíš je oděn do výrazně purpurové tuniky. Tato barva odkazuje na vznešenost Ježíšova poslání. Na tunice je pak karmínově modrý plášť, jehož barva symbolizuje budoucí utrpení. Lem pláště je vyveden ve zlaté barvě a tak jakoby odděluje Ježíše od tohoto světa.

Ježíš je zobrazen v celé své královské autoritě, ale gesto jeho pravé ruky je zvoucí, nikoliv přikazující. Stojí bos na Skále – Církvi a tato skála současně odkazuje na budoucnost nynějšího rybáře Šimona, ale budoucího apoštola Petra. Jestliže Ježíšovo pozvání přijme, stane se Petrem – Skálou, na níž bude stát Kristova Církev.

A to je hlubším poselstvím obrazu. Ježíš totiž zve i každého diváka tohoto obrazu. I jemu nabízí, aby se stal apoštolem a lovil lidi pro nebeské království.
Přijmu toto pozvání?