Jan van Eyck, Zvěstování
Jan van Eyck, pocházel s Nizozemska a tvořil v první polovině patnáctého století. O jeho životě toho není moc známo. Patřil mezi malíře, kteří jako jedni z prvních začali používat olejomalby. Van Eyck dokázal spojit realitu se symboly a názornost s tajemstvím. Projevil nesmírnou vnímavost pro každý detail světa, který zobrazoval. Van Eyckem zobrazované prostředí je téměř vždy průzračně světlé, kompozičně precizně zpracované a profilované precizností detailů. Svou tvorbou ovlivnil takřka celé 15. století.
Jan van Eyck, Zvěstování
Vznik: okolo 1435
Podklad: olej na plátně a desce
Velikost: 93 x 37 cm
Umístění: National Gallery of Art, Washington
(Pro snadnější prohlížení popisovaných detailů, je možné v prohlížeči obraz zvětšit kliknutím myši na plochu obrazu.)
Scénu zvěstování opanovávají dvě postavy.
Archanděl Gabriel je oblečen do čaroskvoucího roucha červené barvy, přebohatě podšité zlatem, jež typicky patří archandělům. Bohatství jeho roucha odráží vysoký úřad, který mu přináleží. Koruna na hlavě archanděla symbolizuje jeho vyvolení být přítomen onomu Okamžiku, kdy se začíná vykoupení lidstva a kdy se Všemohoucí Bůh pro toto vykoupení stává nepatrným člověkem. V pokoře se lehce uklání před svou Královnou a pravá ruka tuto pokoru podtrhuje. Radostí a vnitřním štěstím září jeho obličej, přičemž jeho sklopený zrak vyjadřuje postoj služebníka. V levé ruce tento nebeský posel drží hůl, od antických dob symbol posla, který jedná ve jménu svého pána.
Archanděl Gabriel je zachycen právě v okamžiku, kdy zdraví Pannu slovy: „Ave gratia plena“, jež mu vycházejí z úst.
Panna Maria, oděna v jednoduchém, nicméně krásném a bohatě řaseném rouchu typicky modré barvy, která je barvou Marinou, je právě vyrušena ze čtení knihy. Má jít o knihu Izajášova proroctví. Ta symbolizuje nejen modlitbu, ale také naplňování Nového Zákona, které se začíná naplňovat právě v okamžiku Zvěstování. V popředí, za sedátkem, je bohatá lilie, typický symbol Mariina panenství a Neposkvrněnosti.
Panna Maria působí zamyšleně a také překvapeně. Gesto rukou potvrzuje nejen překvapení, ale je také gestem pokory a odevzdání se do vůle Nejvyššího. Jednoduchá čelenka s démantem na Mariině hlavě odkazuje na její vnitřní svobodu od pozemského majetku, nicméně démant potvrzuje její nejvyšší postavení mezi všemi ostatními tvory. Panna vyslovuje své: „Ecce ancilla Domini“ (Hle, jsem služebnice Páně) a stojí za povšimnutí, že tato věta je napsána zleva doprava. Snad aby ji archanděl Gabriel rozuměl… Právě v tomto okamžiku je Panna zastiňována Duchem svatým v podobě holubice. Jeho sedmero darů je symbolizováno sedmi paprsky, které holubici doprovázejí.
Obě postavy jsou osvíceny všudypřítomným jemným světlem, jež ozařuje každý detail, ale přitom neoslňuje a nevrhá žádný stín. To jistě není světlo z přirozeného zdroje a divák si jeho zdroj musí domyslit sám.
Celá scéna se odehrává v kostele či kapli. Podlaha je vyložena kachlemi, zobrazujícími výjevy ze Starého Zákona. V popředí je zobrazen David právě porážející Goliáše, což je jasná narážka na výjev Zvěstování. V pozadí kostela jsou zobrazena tři stejně velká a na stejné úrovni posazená okna, což je odkaz na Trojjediného Boha. Ve vyšším patře jinak ztemnělého prostoru jasně prosvítá vitráž zpodobující Krista, který je „Světlo světa“.
Z obrazu se na diváka rozlévá tichý mír a pokojnost okamžiku. Je jakoby vtažen do atmosféry klidné pokory a vzájemné podřízenosti v lásce. Nepochybně i proto je obraz často podnětem pro kontemplaci o okamžicích Zvěstování.
