Sandro Botticelli, Mystické narození

Sandro Botticelli, vlastním jménem Alessandro di Mariano Filipepi se narodil 1.3.1445 ve Florencii. Botticelli se vyučil u Filippa Lippiho a postupně se stal mimořádně úspěšným malířem. Měl individuální a velice vytříbený elegantní styl založený na velmi dobrém propracování základní osnovy svých obrazů. Díky svému stylu získával významné zakázky od tehdejší vládnoucí vrstva, zejména od rodiny Medicejských. Sandro Botticelli byl natolik uznáván, že byl spolu s Peruginem, Ghirlandaiem a Rossellim povolán pracoval na výzdobě Sixtinské kaple. Později jeho dílo upadlo v zapomnění a znovuobjeveno bylo až v průběhu konce devatenáctého století. Nejvýznamnějším Botticelliho žákom se stal Filippino Lippi. Botticelli své obrazy často nepodepisoval, ale jeden z jeho významných obrazů „Mystické Narození“ však jím podepsán je.

Sandro Boticelli, Mystické Narození
Vznik: 1500
Podklad: plátno
Velikost: 108×75 cm
Umístění: National Gallery, Londýn
(Pro snadnější prohlížení popisovaných detailů, je možné v prohlížeči obraz zvětšit kliknutím myši na plochu obrazu.)

Význam obrazu je pochopitelný na první pohled. Je to scéna narození Ježíška. Toto narození, v pojetí tohoto Botticelliho obrazu ale nepředstavuje běžně známý význam Narození, nýbrž v podtextu obrazu je ukazován duchovní boj, spirituální námaha a duchovní pouť se kterou je neoddělitelně spojena bolest.

Diagonálně vedoucí cesty k Jesličkám ukazují na těžkou cestu vedoucí k Ježíši. V dolní části andělé, držící v ruce olivové ratolesti – symboly míru a také radosti –  pomáhají třem „lidem dobré vůle“, o čemž nás informují nápisy na rozevlátých svítcích.  Tito andělé jsou pomocníci na cestě k samotnému Ježíši. Tři dvojice andělů a „lidí dobré vůle“ tvoří základnu pomyslného trojúhelníku, jehož vrchol tvoří postava Panny Marie.

Uprostřed,  na jedné i druhé straně obrazu je vidět jiné anděly – opět s ratolestmi v rukou – jak nejen přivádějí pastýře k jeslím, aby se poklonili Dítěti, ale i na Dítě – Spasitele, ukazují.

Centrální část zabírá výjev chléva se svatou rodinou, oslem – ten si dokonce vylezl na jesle, aby dobře viděl svého Stvořitele – s volkem a chlévem, který je tvořen kombinací zastřešené jeskyně, jež nemá zadní stěnu. V průhledu jeskyně je vidět les, který rámuje tuto scénu zleva i zprava obrazu. Ježíšek u jeslí má levou ruku v pusince.  Zdá se, že má hlad a tak se tímto jednoznačným způsobem dožaduje jídla. Vybavení jeskyně sestává pouze z jeslí a dřevěné truhlice s věcmi pro cestování, na které spočívá Ježíšek. Svatý Josef odpočívá po dlouhé cestě a marném shánění noclehu ve městě, zatímco Panna, vzdor překonané námaze cesty a porodu,  adoruje své Dítě.

Čím více postupuje děj obrazu nahoru, k nebi, tím více se mění duchovní prostředí obrazu. Na střeše chléva jsou tři andělé, Víra, Naděje a Láska, vytvářející jednotu držíce se spolu za ruce a vytvářejí tak jakousi spojnici mezi zemí, tj, místem duchovního boje a námahy a nebem, místem čiré radosti Ráje.

V horní části obrazu je vidět anděly tančící radostí nad počínajícím vykoupením. Jich se spirituální námaha smrtelníků dotýká jen zprostředkovaně. Andělé tančí v prostoru ohraničeném zlatou barvou, která je ve době Botticelliho barvou nebe. Vytvářejí radostné společenství, které je znázorněno tím, že se drží za ruce.

Zcela nahoře je nápis v řeckých kapitálkách, ve kterém se říká: Já, Sandro, jsem namaloval tento obraz na konci roku 1500 v Itálii plné těžkostí. Dále uvádí, že tak jak říká Apokalypsa sv. Jana, ďábel bude připoután a my budeme vidět, jak je po něm šlapáno.

Pozadím této skutečnosti, totiž, že narození Krista je počátkem vykoupení a usmíření mezi Stvořitelem a tvorem, je drtivý dopad na démony, kteří jsou vidět v pekelných průrvách v nejspodnější části obrazu. Démon na levé straně  prchá před tímto výjevem do hlubin pekla. Uprostřed je jiný démon drcen milostí, kterou Spasitel svým narozením přinesl na svět. Démon na pravé straně je proboden  na znamení konce vlády Satana nad zemí.

Botticelliho obraz Mystické Narození je v nejlepším slova smyslu malířský obraz, který – jestliže z něho chceme mít opravdový užitek – musíme „číst“ pomalu, v klidu a s vědomím všeho, co můžeme vědět o Botticellim samotným a jeho době.