1. neděle adventní – Slovo na neděli

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Nebylo na nás nic dobrého, říká prorok Izaiáš, dokonce každý náš dobrý skutek byl „jak špinavý šat“. O naší bezmocnosti vypovídá prorokem použitý obraz: „… nepravosti nás unášely jak vítr“ (Iz 64,5). Dá se ještě výstižněji vyjádřit beznadějnost stavu, ve kterém jsme se nacházeli? A přece přišel Spasitel. Bůh vzal na sebe úlohu zachránce. Nikoli proto, že bychom byli dobří a Bůh si řekl: „Podívejte, jak jsou ti lidé skvělí! Pojďme, pomůžeme jim!“ Ale proto, že Bůh se nám zavázal láskou, když nás stvořil. A přestože jsme jeho lásku zavrhli a chtěli jsme stát na vlastních nohách (jaká nerozumnost!), Bůh nás natolik miluje, že nás raněné, obrané, polomrtvé nalezl a přivedl do církve, která je povolána starat se o jeho děti… (Doufám, že v tom vidíš podobenství o milosrdném Samaritánovi.)

Editor: Doo

Mohlo by se vám líbit...