33. neděle v mezidobí – Slovo na neděli

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

První věta dnešního textu z Listu Židům nás může zmást. „Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy“ (10,11). To opravdu? Nemohou zahladit hříchy? Tak jaký to má pak smysl? Musíme vědět, že tato věta vypovídá o starozákonních kněžích, kteří k oběti přinášeli býčky, berany a hrdličky… Když přišel Ježíš a obětoval samého sebe, přinášení těchto obětí ztratilo smysl. Posloužily jako předobraz, ale když Ježíš vešel do svatyně – do nebe – vlastní krví, oběti Starého zákona pominuly. Vnějším znamením toho bylo zboření jeruzalémského chrámu.