Diakoni

Stála Matka uplakaná pod křížem jak bolest sama, v hořkých vzlycích pro Syna. Její srdce Bohu dané, truchlící a zbědované sedmerý meč protíná, Žaluplná, zarmoucená nebem požehnaná žena, matka Boží, prostá vin. Hlavu sklání do svých dlaní, pohled na kříž vždy ji raní, trpí na něm její Syn. Matko Boží, Matko naše, kdo nad tebou nezapláče, když tě vidí v mukách stát. Vidět Ukřižovaného, tebe v slzách vedle něho, nutí duši zaplakat. Naše vina tvého Syna týrá tobě před očima, vidíš Krista v krvi ran. Vidíš jeho teskní rány, úzkost jeho umírání, smrt, v níž zůstal strašně sám. Matko Boží, lásku dej mi. Kéž je tvůj a můj žal stejný, kéž už sama netruchlíš. Dej, ať patřím Kristu Bohu, den ze dne ať více mohu hořet láskou, být mu blíž. Maria, do srdce mého vtiskni rány Syna svého, jeho kříž kéž je i můj. On mé viny smýval svými krvavými zraněními, tento trest nám rozděluj. S tebou pláči, slza smáčí oči, jimiž nevypláči soucit s tebou, ženo žen. Veď mě pod kříž svého Syna, jenž svou náruč rozepíná, s tebou stát chci pod křížem. Panno panen, plná jasu, nežij sama trpkost času, přijmi, prosím, lásku mou. Maria má, kéž ty sama dáš mi nést smrt Krista Pána, přijmout ránu za ranou. Kéž mě jeho rány zraní a kéž opojení dá mi jeho kříž a jeho krev. Až před Božím soudem stanu, přijď mi, Panno, na ochranu, vzdal ode mne Boží hněv. Kéž jsem křížem, smrtí Páně chráněn v lásce svrchované, milost buď mou záchranou. Tělo zemře. Ty však, Panno, dej ať je mi nebe přáno, kéž Bůh přijme duši mou.
Amen.