„Kozlovjané“ dostali na svátek sv. Barbory dárek
Kozlovice – Na svátek sv. Barbory, tj. 4. 12., proběhla v kostele sv. Michaela archanděla a sv. Barbory v Kozlovicích slavnostní poutní mše svatá u příležitosti 80 let od prohlášení právě sv. Barbory za spolupatronku farního chrámu. U té příležitosti uložili do relikviáře vedle svatostánku vzácné ostatky sv. Barbory. Vlastnil je dříve totiž P. Pio.
„Včerejší svátek svaté Barbory nabral pro mě úplně jiný rozměr,“ napsala na svůj facebook fotografka Ivana Bužková: „Po tom, co mi kamarádka řekla, že do Kozlovic dorazí ‚nové‘ ostatky svaté Barbory a že by to stálo za pár fotek, jsem si řekla: ,To bude určitě krásná pouť‘… A byla…“
Duchovnímu správci farnosti P. Lukáši Bakajsovi se podařilo obstarat ostatky sv. Barbory, které dříve vlastnil otec Pio, jak prozradil hned na začátku mše svaté. Jako hlavní kazatel a celebrant byl pozván farář až z Rovenska pod Troskami otec Tomáš Dziedzic. Ten nazval Kozlovice údolím Božího milosrdenství a vyzval farníky, aby se tak, jako se po mši svaté modlí modlitbu ke sv. Michaelu archandělovi, modlili také ke sv. Barboře. Vysvětloval, že sv. Barbora není pouze patronkou horníků, ale všech, kdo jsou v nouzi, kdo potřebují v temnotě nalézt světlo.
„Fotila jsem slavnost, na které od prvního setkání až po závěrečné požehnání nechyběly úsměvy, nadšení, elán, radost a vděčnost. Celebroval ji vzácný energický a veselý host otec Tomáš. Chvilku jsme se smáli, chvíli jsme měli slzy na krajíčku. Hezčí dárek si ‚Kozlovjani‘ i ti přespolní nemohli snad ani přát,“ uzavírá fotografka Iva Bužková.
Životopis sv. Barbory
Její otec Dioskuros platil v Nikomédii (dnes Turecko) na přelomu 3. a 4. stol. za fanatického pronásledovatele křesťanů. V té době bylo křesťanství v Římské říši postaveno mimo zákon a on při pozorování toho, jak se nauka „kristovců“ zalíbila řadě jiných žen v kraji, nechal svou dceru zavřít do věže, aby tam k ní slova misionářů nepronikla, protože měl vážné podezření, že se tak již stalo.
Aniž by to věděl, zajistil jí v této izolaci tak jakési soukromé exercicie, protože Barbora, jsouc o samotě, mohla v klidu rozjímat o tom, co do té doby o křesťanství slyšela. Milostí Boží uvěřila. Požádala otce, aby jí zřídil v jejím vězení menší bazének. Ten tak milerád učinil, měl za to, že je to známka její počínající marnivosti. Jenže ona o bazének poprosila proto, aby se v něm nechala pokřtít. Když se Krista odmítla vzdát i při krutém mučení (bičování, pálení ohněm a uřezání prsou) a když vydržela rovněž dlouhé hladovění, setnul jí její otec vlastnoručně hlavu mečem. V další vteřině byl zasažen bleskem, který sjel z čistého nebe, a na místě bylo po něm.
Sv. Barbora patří do skupiny tzv. čtrnácti svatých pomocníků v nouzi a je přímluvkyní za dobrou smrt, dále pak ochránkyní vězňů, před ohněm a bouřkou, bývá vzývána při horečce či moru; je patronkou havířů, zedníků, tesařů, stavebních dělníků, dělostřelců, kovářů, tesařů, kuchařů, hasičů, slévačů zvonů… Bývá též zobrazována s věží, do níž ji uvrhl otec a v níž si ke dvěma oknům nechala vybourat ještě třetí – na znamení Boží Trojice.
Fotogalerie: Ivana Bužková / Člověk a Víra
Článek „Kozlovjané“ dostali na svátek sv. Barbory dárek se nejdříve objevil na Diecéze ostravsko-opavská.
Editor: Doo
