Blízko radostem i bolestem církve. Rozhovor s jubilantem Alešem Ligockým

Diecéze – V sobotu 11. ledna slaví 70. narozeniny jáhen, sekretář biskupa a moderátor trvalých jáhnů v diecézi Aleš Ligocký. Za Biskupství ostravsko-opavské mu přejeme, ať je nadále člověkem víry, naděje a lásky pro svou rodinu i nás – kolegy. Zveřejňujeme při té příležitosti krátký rozhovor, který poskytl pro diecézní zpravodaj Okno v září 2024 v rubrice Tvář biskupství.

Kdy a jak jste se dostal na biskupství?

Na podzim 1996 mne oslovil generální vikář Mons. František Kufa s nabídkou, zda bych nepřijal službu biskupského sekretáře. Pozadí této nabídky zcela dodnes neznám, jen jsem se doslechl, že biskup Lobkowicz nechce za sekretáře kněze, protože je jich málo, snad někoho z jáhnů. Bylo to pro mne a mou manželku náročné rozhodování, protože nabídka byla nečekaná a musel jsem dát výpověď ze zaměstnání (tehdejšího ŽDB). Ale nějak jsme usoudili, že Bůh pro nás připravil novou etapu společného života. Byť jsem nevěděl, co vše bude služba obnášet, tušil jsem, že mi tato nabídka přinese možnost lépe uplatnit dary (včetně jáhenství), kterými mne Bůh obdařil. Na BOO (ještě na první místo kurie – na faru za katedrálou) jsem nastoupil 1. února 1997. Velkou oporou mi v tom všem byla manželka, a když poté nastoupila na biskupství jako recepční, mohli jsme si věci sdílet hned na pracovišti.

Jak vypadá váš pracovní den?

Pokud jde o den v kanceláři, pak začínám kolem šesté hodiny. Ráno proletím zprávy z Vatikánu, z ČBK i ze světa a emaily, kterých není nikdy málo. Prohlédnu program na tento den, co bude potřeba připravit a nachystat. V 7.30 je v kapli mše svatá. Pak se rozběhne úřední den, což jsou návštěvy u biskupa, vyřizování korespondence, telefonátů, domlouvání a plánování návštěv biskupa ve farnostech, příp. mimo diecézi, příprava potřebných liturgických podkladů a nejrůznějších textů. Naštěstí jsme s paní Matějovou v kanceláři na to dva. Pokud biskup vyjíždí k nějaké liturgické akci, většinou jej doprovázím jako ceremonář (= starost o průběh liturgie).

Co máte na své práci rád?

Blízkost života církve s radostmi i bolestmi, které bych asi jinak nepoznal, a moci být aspoň trochu užitečný. Jsem rád také za dobrý kolektiv, samozřejmě jsme jen lidé, ale (podle papeže Františka) celek je víc než jednotlivec. A pak, že službu jáhna mohu spojit se svým zaměstnáním.

Kde vás potkáme, když nejste na biskupství?

Trochu s nadsázkou – někde na akci s biskupem. Ale mám rodinný domek v Bohumíně a malou zahrádku, které hledím aspoň trochu „opečovávat“. Pak jsem rád s vnoučaty a věřím, že i ona u nás doma a na zahradě taky. Snažím se, aby se mohla vyřádit. Potěší, když si mohu v klidu přečíst nějakou knihu (a co jich ještě mám).

Kostel nebo poutní místo, kde vám je dobře?

Na základě rodinné tradice každoročních poutí (od dětství) je to Svatý Hostýn. Jistě kostel Božského srdce Páně v mé farnosti, ale i kaple na biskupství. A pak je mi dobře v místech, kde jsem něco duchovně prožil – kaple v Exercičním domě v Českém Těšíně, na Stojanově – už se těším.

Foto: Jakub David / Člověk a Víra

Článek Blízko radostem i bolestem církve. Rozhovor s jubilantem Alešem Ligockým se nejdříve objevil na Diecéze ostravsko-opavská.

Editor: Doo