Řím – Radostnou čtvrtou postní nedělí se završila Národní pouť k hlavním římským bazilikám v Jubilejním roce. Při závěrečné mši svaté v bazilice Santa Maria Maggiore promluvu pronesl ostravsko-opavský biskup Martin David. Přinášíme její plné znění.

Návrat s nadějí

Milí poutníci, drazí bratří a sestry v Kristu, jsme v závěru našeho společného putování, a to co nás čeká v nejbližších hodinách, je návrat domů. Většina z vás už má sbaleno na cestu a myšlenky na návrat teď možná, kdesi v našem nitru silněji probleskávají i do prožívání toho této naší společné závěrečné bohoslužby.

A tak je vlastně velmi příhodné, že biblické texty 4. neděle letošní postní doby o návratu dokonce hned dvakrát hovoří. Jednak je to návrat Izraelitů, kteří po vysvobození z Egypta a po čtyřicetiletém putování pouští přicházejí na hranice zaslíbené a slaví v této zemi první Velikonoce. A také je to ten velmi silný příběh o návratu marnotratného syna. Vrací se do rodného domu, který s touhou po zážitcích s nevděkem opustil. Co nám tyto dva anglické návraty mohu říct pro ten náš návrat?

Neopouštíme epicentrum naší naděje

Především si musíme všimnout, že oba tyto návraty jsou neseny nadějí. Jsou to návraty plné naděje a tu naději v obou návratech dává Bůh. Ten Bůh, který Izraelity osvobodil z Egypta a slíbil, že je přivede do zaslíbené země. Ten Bůh, jehož tvář můžeme zahlédnout na tváři otce v tom známém podobenství. Otce, který nikdy nepřestal milovat žádného ze svých synů, a stále čekal na návrat toho ztraceného. To jsou návraty plné naděje, kterou je Bůh. Naděje, kterou je Nebeský otec.

Vracíme se domů plní zážitků, možná s nějakými puchýři na nohou, s nakoupenými, růženci, obrázky, suvenýry, ale především si chceme z tohoto putování v srdci odvážet to důležité ujištění – Bůh, milující otec je naše naděje. A tak přestože opouštíme Řím, neopouštíme epicentrum naší naděje, kterou je Bůh. Máme naději v Bohu, protože je milující otec.

A to bych chtěl vzkázat i vám všem doma u televizních obrazovek. Zvláště těm z vás, kdo prožíváte podzim života a možná je někde v koutku vaší duše stín obavy. Jak to bude, až můj život skončí? Nebojte se – Bůh je vaše naděje! On nám chce dát zaslíbenou zemi a čeká na nás s otevřenou náručí a soucitem, aby nás objal a políbil.

Podobenství o marnotratném synu nám ovšem ukazuje ještě další rozměr toho, co znamená vracet se s nadějí. Marnotratný syn se vrací s nadějí, že ho otec přijme alespoň jako služebníka. Otec tuto jeho naději mnohokrát předčí a vrací mu mnohem víc, než v co doufal – vrací mu plnou důstojnost syna. Otcovo milosrdenství se stává nástrojem uskutečnění naděje.

Nestačí naději mít

Milí bratři a sestry, tento nástroj k uskutečňování naděje v tomto světě máme my všichni k dispozici. Naše ochota odpustit, smířit se a znovu si podat ruce – to je jedno z důležitých epicenter naděje, znamení naděje v tomto světě. Je to jedno z důležitých znamení jubilejního roku.

Nestačí jenom naději mít, ale je potřeba nadějí být, naději dávat. To je něco co ještě neumí pochopit a přijmout ten starší syn z podobenství. On možná má naději v otci, po kterém doufá, že všechno zdědí, ale není schopen odpustit a dát naději svému mladšímu bratru, není schopen naději být.

Vracíme se, abychom zanedlouho oslavili Velikonoce – jako je Izraelité slavili v zaslíbené zemi. Pro nás jsou Velikonoce radostí z Kristova vzkříšení, z nového života, který je také všude kolem nás v jarní přírodě.

Papež František při jedné z generálních audiencí před osmi lety řekl: Položme si otázku: jsem člověkem jara a nebo podzimu? Jara, které očekává rozkvět, které očekává ovoce, které očekává slunce, kterým je Ježíš? Anebo podzimu, který má tvář stále skloněnou k zemi zatrpklou – a jak už jsem mnohokrát řekl – tvář feferonek nakládaných v octě?

Vracíme se do země, která se nám nemusí jevit jako země zaslíbená. Dokázali bychom vyjmenovat mnoho problémů a věcí, které věcí by se měly změnit. Především se ale musíme změnit my sami, abychom byli pevně spojeni s epicentrem naděje, kterou je Bůh, a díky tomu dokázali naději dávat.

Foto: Ivana Bužková / Člověk a Víra

Článek Návrat s nadějí. Promluva biskupa Martina na závěr Národní poutě se nejdříve objevil na Diecéze ostravsko-opavská.

Editor: Doo