Hlučín – Když naplněným chrámem sv. Jana Křtitele v Hlučíně dozněla v pátek 4. dubna v devět večer po mši svaté slova písně „Nedejte se k spánku svésti“ v podání dvousetpadesátihlavého „sboru“, přišla po závěrečném požehnání chvíle, kdy se sto dvacet lidí vydalo na první Extrémní křížovou cestu, jejíž trasa vedla ryze ostravsko-opavskou diecézí.

Na trasu dlouhou 41 kilometrů vyšli do tmy „vyzbrojeni“ březovým křížem svázaným provazem, čelovkou a mapou se zamyšleními k jednotlivým zastavením. Mezi důvody, proč se vydali na noční putování, klopýtali přes kořeny, naslouchali zvukům lesa („Slyšel jsem houkání sovy,… něco za námi šramotilo…“), patřila výzva, odevzdávání a touha. Výzva, zda to dokážu, zda ujdu alespoň část. Odevzdávání rozhodování, těžkých životních situací, vztahů,… a touha po setkání s Bohem a poděkovat mu za Jeho blízkost.

Oba hlavní organizátory Vladimíra Chlebiše a Kamila Jaroše mile překvapilo množství účastníků. Od prvního plánování, kdy si řekli, že minimálně půjdou oni dva, se přes společenství chlapů procházející Exodem 90 (duchovní cvičení), dostali ve svých propočtech na 40-50 účastníků. Zaplněný kostel a konečný počet sto dvaceti účastníků křížové cesty je nabil energií. „Zajímavá byla i skladba účastníků. Se mnou šel desetiletý chlapec, ale potkal jsem i lidi kolem sedmdesátky,“ doplňuje Kamil Jaroš. Mezi ty, co se vydali vstříc nevšednímu zážitku, byli i někteří kněží diecéze. Samozřejmě místní kněz P. Petr Rak, který i převzal duchovní záštitu nad projektem, ale také P. David Powiesník z Hatě a P. Václav Rylko z Ostravy. Pořadatelé z naplánované trasy připravili aplikaci do mobilů. Pomáhali jim s tím organizátoři EKC v Polsku. „Namluvili nám tam i zamyšlení. Mají to tak vymakané, že každý úryvek je čtený jiným hlasem,“ uznale přikyvují organizátoři. Mapa poutníky vedla nejen přírodou, ale i ke kostelům a křížovým cestám okolních obcí. U zastaveních se zamýšleli nad úryvky o lásce s Matkou Terezou. K dispozici měli i papírovou verzi.

Někteří rovnou plánovali, že půjdou jenom její část, jiným došly síly po cestě, tak se vraceli domů. „Když mi lidé volali, byli i tací, co říkali: půjdeme jenom do Kozmic (vedlejší vesnice), ale potom jsem je viděl v Bohuslavicích, další vesnici na trase. Zjistili, že to není tak hrozné,“ usmívá se Kamil. První dorazili ráno kolem páté, někteří až v deset.

Bez zapojení farních společenství by to nešlo. Ženy z Modliteb matek napekly buchty, chlapi z Modliteb otců se ujali brzké ranní snídaně, chlapi z Exodu vyrobili březové kříže. To vše za duchovní podpory P. Petra Raka, který s úsměvem na tváři také vyrazil na noční cestu Hlučínskem. „Otec Petr to měl jednoduché, jeho na cestě poponášeli andělé, on ani nemůže být unavený,“ smál se Kamil Jaroš, který „sbíral“ na trase potřebné. Přesto unavený P. Petr si sportovně-duchovní zážitek nemůže vynachválit: „Já jsem spíše extrovert, rád navazuji vztahy a rád si povídám s lidmi. Tady jsme měli jít v tichu. Překvapilo mě, kolik s námi šlo mladých lidí. Počasí bylo krásné, nepršelo, měsíc svítil, tak se chvílema dalo jít i bez baterky, tajuplná atmosféra, setkávání se s lidmi v tichu a rozjímání křížové cesty. Nádherné! Maximální spokojenost! V samotě ticha cesta ubíhá pomaleji, člověk vnímá různé neduhy, bolí ho nohy, ale někde se v tom setkáte se sebou samým, s Bohem. Doufám, že příští rok nám to vyjde zas.“

Na to navazují pořadatelé: „Našim přáním je, aby se organizace noční Extrémní křížové cesty ujali lidé i na jiných místech a udělali ji v jednom ze dvou pátků před Velikonocemi u nich. My jsme nadšení, že jsme se do toho pustili, že jsme tomu dali energii. Příběhy a zážitky lidí, kteří ji s námi šli, jsou pro nás velkou odměnou.“

Foto: Zdeněk Poruba, Štefan Handžák / Člověk a Víra

Celou fotogalerii najdete zde.