Porciunkule: Bůh nás může oslovit i při nejvšednější práci

Jablunkov – Františkánská rodina, farníci i poutníci oslavili v sobotu 2. srpna v Jablunkově, Krnově a Opavě svátek Porciunkule. Přinášíme reportáž z Jablunkova.

Na sobotní františkánský svátek se v jablunkovském klášteře u sester alžbětinek chystali celý týden. Slavení předcházely tři dny s rekolekčními promluvami při večerních bohoslužbách v klášterním kostele. Kázání se ujal místní františkán P. Syrach Janicki, OFM, který se v promluvách věnoval Chvalozpěvu sv. Františka, od jehož vzniku letos uplynulo osm set let.

Postupně mluvil o slunci, měsíci, hvězdách i dalších symbolech, které sv. František ve své písni zmiňuje. „Pokud je Bůh sluncem mého života, můj život má smysl, cenu, je uspořádaný,“ vyzdvihl P. Syrach ve středu v druhé katechezi. V té další čtvrteční zase nabídl otázku, co je hvězdou, za kterou kráčíme.

„Zeptejme se dnes sami sebe – jaký je cíl našeho života? Jaká hvězda nás provází? K jakému bodu míříme? To patří k nejvážnějším otázkám našeho života. Je lehké říct, že máme Pána Ježíše na prvním místě. Ale neodpovídejme tak rychle. Tento cíl můžeme formulovat i jinak – třeba milovat druhé lidi okolo sebe. To je má hvězda, která mě může vést životem,“ uvedl františkán.

Sobotní slavnost v Jablunkově předznamenala páteční vigilie. Od sobotního brzkého rána již kněží zpovídali a v kostele i na přilehlém klášterním nádvoří slavili s místními i přespolními pět bohoslužeb. Hlavním celebrantem v 9.00 a v 10.30 byl karvinský děkan P. Jan Szkandera.

Na dvou bohoslužbách na klášterním nádvoří kázal karvinský děkan P. Jan Szkandera.
Foto: Milan Motyka / ČaV

Neláme nad námi hůl

„Přišli jsme na Porciunkuli poděkovat Bohu za to, co učinil jedné z nás – Panně Marii. A také poděkovat za to, co udělal jednomu z nás – člověku Františkovi. Jestli udělal velké věci jim, může i nám,“ povzbudil P. Szkandera na počátku mše svaté poutníky. A v homilii navázal s úvahou o dvou zvěstováních v první kapitole Lukášova evangelia – první se týká Zachariáše, druhé Panny Marie.

„To první zvěstování je ‘jak se patří‘. Děje se v jeruzalémském chrámě, na posvátném místě, v Jeruzalémě. Anděl promlouvá k zasloužilému knězi, který celý život slouží Bohu a je nazván spravedlivým. Přesto už Zachariáš příliš nevěří tomu, že by se Boží zaslíbení mohlo projevit v jeho životě. Bůh nad ním ovšem neláme hůl, dává mu devět měsíců, aby svou víru zase objevil,“ začal P. Szkandera s otcem Jana Křtitele.

Bůh, který stále působí

Druhé zvěstování – Panně Marii – je ještě překvapivější. „Stalo se v městě Nazaret. Nebýt Bible, vůbec bychom toto město neznali. Tehdy tam nestály žádné velké domy. Nacházelo se v Galilei pohanské, kterou si Židé nespojovali s posvátným místem. Nebyl tam chrám, žádné významné školy. A Bůh se zjevuje mladé dívce, žádné zasloužilé osobě! Nikoliv v chrámě, ale doma při obyčejné práci,“ podotkl P. Szkandera.

Z obou zvěstování podle něj mohou plynout povzbuzení pro život s Bohem.

„Možná se nám zdá, že máme málo síly. Nebo se podceňujeme a myslíme, že Bůh už přece nemůže v našem životě nic udělat. Bratři a sestry – nezapomeňme, že zvěstování a Boží slovo může zaznít i u nás doma. Při obyčejné práci. Pro Boha není problém místo, čas ani naše významnost a možná ani naše hříšnost. On může přijít a přichází. Zvěstování není událost před dvěma tisíci lety. On stále působí,“ podotkl karvinský děkan.

A čím porciunkule oslovuje další návštěvníky bohoslužby?

Porciunkule pro mě hodně znamená. Navštívila jsem i to samotné místo v Itálii. Dotýká se mě naděje, kterou Bůh přislíbil Matce Boží i svatému Františkovi. I my máme doufat. (Marta, farnice z Jablunkova)

Oslovuje nás propojení slavnosti se svatým Františkem. Vidíme, že víra se rozšiřuje dál ze skromnosti, pokory a schýlení se k nejmenším. (Jana a Milan, farníci z Milíkova)

Na Porciunkuli do Jablunkova jezdíme už snad třicet let. Přicházíme každý rok. Svatý František dostal od Boha veliký dar. Modlíme se na jeho přímluvu. (Anna, farnost Třinec)