Příbor – Pozapomenutý renesanční Příborský kancionál se dočkal nového života. Liturgické zpěvy zapsané kolem roku 1600 dnes rozeznívá soubor Musica Priboriensis pod vedením hudební pedagožky Blanky Hrubé. Jejich nahrávka adventních a vánočních písní právě vychází pod názvem Poslán jest od Boha anjel.

„Když začínáme zpívat, máme pocit, že se před námi otevírá duch dávných dob. Dotýkáme se souzvuků, které bychom v současné hudbě jen stěží hledali. Je to fascinující,“ netají se Blanka Hrubá, vedoucí souboru, svým úžasem z hudby, kterou po letech zapomnění objevil roku 1890 pod měchem varhan příborský lékárník a starosta Ferdinand Pokorný. Přesnější výraz zpěvníku by měl znít „Příborský graduál“. „Vznikl v okruhu literátského bratrstva. Je z něj patrný důraz na utrakvistický přístup k liturgii – snahu umožnit věřícím aktivně se zapojit do zpěvu v jazyce, kterému rozuměli. Naprostá většina písní je proto zapsána v češtině. Hudba tu skutečně stojí ve službě slova a jeho významu,“ podotýká Hrubá.

Od roku 1984 je kancionál kulturní památkou.

„Vypovídá o obrovském duchovním přesahu Příbora. Jsem přesvědčena, že je jednou z nejreprezentativnějších památek, kterou město má,“ shrnuje Blanka Hrubá.

Písně sestavilo příborské literátské bratrstvo – jedno z mnoha, která na přelomu 16. a 17. století působila při sedmi příborských kostelích. „Dodnes se kancionál dochoval jako vnitřní výpověď o tom, jak lidé té doby prožívali jednotlivá liturgická období. Jedním z našich dlouhodobých záměrů při interpretaci Příborského kancionálu je vytvořit program, v němž bychom mohli představit průběh liturgického roku prostřednictvím jeho reprezentativních písní,“ hodnotí sbormistryně, která se ke kancionálu dostala poprvé před deseti lety – ještě jako pedagožka příborského Masarykova gymnázia.

S absolventy gymnázia

„Zhruba před deseti lety mě oslovila tehdejší vedoucí příborského odboru kultury Elen Jeřábková s otázkou, proč se v rámci svých hudebních aktivit nevěnuji také Příborskému kancionálu. Myšlenka mě zaujala, proto jsem začala po památce systematičtěji pátrat a později vybírat vhodné pěvecké adepty pro tento typ hudby. Soubor se podařilo sestavit v roce 2019,“ ohlíží se Blanka Hrubá. Absolventi gymnázia, studenti vysokých škol a další mladí lidé z okolí tvoří soubor dodnes. Jako první Musica Priboriensis zpracovala postní a velikonoční repertoár. „Jsou to písně, které jdou na dřeň. Ze sdílené bolesti, které se dotýkáme, najednou prokvétá nádherná naděje a víra ve vykoupení. To je vždy silný proces,“ charakterizuje vedoucí souboru vnímání sboristů a zpětné vazby od posluchačů.

Renesanční jednohlasé i vícehlasé duchovní zpěvy oslovují i zpěváky, kteří se ke křesťanství nehlásí. „Polovina souboru je věřící, druhá část nikoliv. Vím, že některé členky vstupovaly do sboru s tím, že si chtějí spíš jen vyzkoušet zpívat duchovní hudbu a zjistit, zda je osloví. Postupem času se však pro ně  stala prioritou. Takový přesah a vnitřní náboj tyto písně mají,“ zamýšlí se sbormistryně.