Třicet let nadbytku chleba

Milí přátelé,

po cestě víry k Bohu nejdeme sami. Boží království, které s Ježíšem přišlo na tuto zemi, se projevuje jako společenství. Mnohem více nám to přichází na mysl, pokud jakékoliv výročí, které slavíme, není naše ale společné. Ať už je to výročí svatby, jubilejní rok v církvi, nebo vysvěcení našeho kostela. Mnozí z nás jsou překvapení, že od založení naší mladé diecéze uběhlo už 30 let. Možná si vzpomenete, co jste tenkrát dělali, co prožívali a čemu věnovali své síly a pozornost. Jako film si můžete přehrát, čím jste za tu dobu prošli, koho poznali a také třeba s kým se museli rozloučit.

Především by se v nás všech měla probudit vděčnost za to, že jsme na to nebyli sami. Bůh se nás dotýká nejraději skrze přítomnost druhých, jeho království se projeví skrze pozornost, podporu a sounáležitost společenství. Velmi hezky to vyjádřil ve svém pastýřském listě na závěr Svatého roku náš biskup, otec Martin: „Církev, i ta naše diecézní, není společenstvím jednotlivců kráčejících vedle sebe, ale rodinou, která se učí nést jeden druhého, a to vždy v naději, že nás všechny vede Pán.“

Naši diecézi rozhodně netvoří lidé dokonalí, ne vždy jsme nesli jeden druhého, ne vždy jsme projevili dostatečnou pozornost, ba mohli jsme i ublížit. Proto jsme letos vykročili do postní doby v kajícím duchu společně. Naše cesta k Velikonocům byla cestou smíření.

Není krásnějšího vyprávění v evangeliích, než Ježíšovo podobenství o návratu marnotratného syna, které nás na této cestě doprovázelo. Docela jinak jsme si ho mohli prožít díky dojemným textům k rozjímání pečlivě připravených na každý den. Protože patříme do Společenství Eucharistická hodina, dovolte mi jeden z těchto textů připomenout. Okamžik velké radosti, kterou šťastný otec projevuje velmi naléhavým příkazem: „Hodujme a veselme se!“ (Lk 15, 26) „Místo napomenutí syna, místo určení jeho zkušební doby, přichází hostina. Bůh se raduje z našeho návratu vždy víc než my.“ Tuto radost Bůh navždy vtiskl do Eucharistie, která je ozvěnou této šťastné hostiny. Pokaždé, když k ní přistupujeme, znovu můžeme prožít štěstí navrácených děti.

Moc bych si přál, abychom v naší diecézní rodině prožili tyto Velikonoce s vědomím toho, co syna přivedlo zpět domů. Byla to prostá vzpomínka na to, že v domě Otce má každý „nadbytek chleba“. (Lk 15, 17) Kolem tohoto chleba se nadále budeme shromažďovat, bude nám dodávat potřebnou sílu i svěžest dále putovat a vytvářet společenství s Pánem uprostřed.

Pokojné svátky velikonoční přeje a žehná P. Petr Kuník, sekretář Společenství Eucharistické hodiny.

Foto: Milan Motyka / Člověk a Víra

Článek Velikonoční zamyšlení pro společenství Eucharistická hodina se nejdříve objevil na Diecéze ostravsko-opavská.

Editor: Doo