Prašivá – Pokrývka hlavy a kvalitní pitný režim byly důležitou součástí výbavy účastníků Setkání dětí a rodin s otcem biskupem, které se konalo první prázdninový den, 1. července, na Prašivé. Po úmorných vedrech teplota o několik stupňů klesla a na Prašivou se vypravilo na 900 poutníků. Setkání začalo v Amfiteátru Kamenité, kde je přivítalo roztančené pódium, radostná atmosféra a biskup Martin David.
Po uvítání slavili přítomní mši svatou společně s biskupem, kněžími a jáhny diecéze. Ve své promluvě přirovnal pastýř diecéze motto setkání – dáváme a přijímáme – k dýchání:
„Mnoho dostáváme a máme také dávat. Dáváme a přijímáme nebo naopak přijímáme a dáváme. To jsou dvě věci, které patří k sobě. Je to podobné jako s dýcháním. Nemůžeme se jen nadechovat – přijímat vzduch, protože bychom praskli, a nemůžeme jen vydechovat – dávat, protože by nám došel dech. Přijímáme, abychom mohli dávat, a dáváme, abychom mohli přijímat.“
Po mši svaté si někteří zašli koupit ještě novotou vonící karetní hru nebo publikaci k třicátému výročí diecéze. Vybrat si mohli také některý z dárků Centra pro rodinu a sociální péči či tričko Katechetického a pedagogického centra. Poté se vydali na kopec na Prašivou. Tam na poutníky čekalo dvaadvacet různorodých aktivit – od her, stavby mostů či chrámů a hledání biblických postav až po tvorbu svitku nebo zamyšlení nad tématy, jako jsou náhradní rodina, spravedlnost či dobré slovo, které můžeme darovat a udělat tak někomu radost.
Nechyběla ani stanoviště s hranými scénkami. Na jednom z nich účastníky oslovovaly a krátce o sobě vyprávěly biblické postavy pěti žen, které měli poznat. Další stanoviště, věnované sv. Františkovi, přivedlo návštěvníky do stínu lesa. Potkali se tam se sv. Františkem a podle písničky měli určit tři věci, které přinesl – klid, radost a oddanost – a také to, co přijal: chudobu. „Když jsem se ráno oblékla do kostýmu sv. Františka, přemýšlela jsem a rozjímala nad tím, jak žil a kým vlastně byl,“ prozrazuje sestra Noemy, která se role svatého zhostila.
Na Prašivé sloužili dobrovolníci, kteří zde byli poprvé, ale k vidění byly i známé tváře mnohaletých matadorů. „Tady je to super. Já už sem jezdím pomáhat od roku 2001 a už by mi to chybělo,“ přiznává Marcela Žižlavská. „Pro mě je to krásné zahájení prázdnin. Prázdniny pro mě začínají mší a Prašivou, hotovo,“ směje se paní Marcela, která si s manželem na setkání „odběhla“ z tábora, kde spolu vaří, ostatně jako už několikrát. „To oni na táboře vědí, že prvního si oběd dělají sami.“
Když se začaly naplňovat předpovědi o příchodu bouřky a v dáli už hřmělo, biskup Martin poutníkům požehnal. Ti pak spěchali dolů k autům a autobusům, aby se stihli včas vrátit domů. Odnášeli si mnoho zážitků, které jim připravili organizátoři akce Centrum pro rodinu a sociální péči, Katechetické a pedagogické centrum a Diecézní centrum pro mládež i výzvu biskupa Martina na prázdniny:
„Zkuste si všímat toho, co dostáváte. Zkuste za to každý den v modlitbě Bohu poděkovat. A když si uvědomíte, co dostáváte, zkuste přemýšlet, co můžete dát. Možná zjistíte, že dostáváte mnohem víc, než jste si mysleli. A možná také objevíte, že i vy máte mnohem víc, co můžete darovat druhým.“
Celé kázání biskupa Martina Davida ze mše svaté na Setkání dětí a rodin s otcem biskupem na Prašivé najdete níže pod fotogalerií.
Fotogalerie: Josef Cinciala / Člověk a Víra
Dáváme a přijímáme (promluva biskupa Martina z Prašivé)
Přihlaste se, kdo z vás rád dostává dárky. To byla asi zbytečná otázka. Myslím, že jsem ještě nepotkal dítě, které by nemělo rádo dárky.
Evangelium, které jsme slyšeli, bylo také o dárku, nebo spíše o daru, i když slovo „dar“ v něm nezaznělo. Kdo dostal dar? Ano, ti lidé, kterým Pán Ježíš dal jídlo. Těch lidí vůbec nebylo málo. Bylo jich asi pětkrát více, než je nás tady, takže by se sem možná ani nevešli. To byl velký zázrak – dát najíst tolika lidem.
Ale ten zázrak začal jedním obyčejným darem. Jedním chlapcem, který byl ochotný dát Ježíši svou svačinu. „Je tu jeden chlapec a ten má pět chlebů a dvě ryby,“ říkají apoštolové. Ten jeden chlapec dává velký dar. Dává všechno, co má – pět chlebů a dvě ryby.
Pro něho to bylo dost, pro pět tisíc lidí naopak velmi málo. Možná to pro toho kluka bylo těžké, ale rozhodl se dát to Pánu Ježíši. A vidíme, že díky tomu, že se dokázal rozdělit, byli obdarováni úplně všichni. Dal, co měl, a nakonec dostal mnohem víc. Dostal nejen jídlo, ale také velkou radost, když viděl, že se z jeho svačiny najedli úplně všichni a ještě zbylo.
Většinou obdivujeme toho chlapce, že se rozdělil o svou svačinu. A právem. Jenže mě napadá jedna otázka. Kde se ta svačina vlastně vzala? Myslíte, že si ten chlapec sám vypěstoval obilí, umlel mouku a upekl chléb? Asi ne. Někdo mu tu svačinu připravil. Někdo na něj myslel. Někdo chtěl, aby neměl hlad. Možná jeho maminka nebo někdo jiný doma.
A tak ten příběh nezačíná tím, že chlapec dává. Začíná tím, že chlapec dostává – přijímá. Ten chlapec mohl dát, protože nejprve dostal.
Je tady mezi námi někdo, kdo nikdy nic nedostal? Myslím, že takový člověk tady není. Dostáváme toho hodně. Od těch, kteří nás mají rádi, i od Boha, který nás má rád. A nejsou to jen dárky k svátku nebo narozeninám.
Jen si vezměte dnešní den. Ráno jste vstali a dostali jste další den prázdnin. Dostali jste doma snídani. Dostali jste čisté oblečení na cestu. Dostali jste možná nějaké kapesné a dostali jste asi i nějakou svačinu do batohu. Je to málo? Je to hodně. A není to jen dnes, ale každý den.
Mnoho dostáváme a máme také dávat. Dáváme a přijímáme, nebo naopak přijímáme a dáváme. To jsou dvě věci, které patří k sobě. Nemůžeme pořád jen přijímat – dostávat, i když by se nám to možná líbilo.
Je to podobné jako s dýcháním. Nemůžeme se jen nadechovat – přijímat vzduch, protože bychom praskli. A nemůžeme jen vydechovat – dávat, protože by nám došel dech. Přijímáme, abychom mohli dávat, a dáváme, abychom mohli přijímat.
Za malou chvíli bude mše svatá pokračovat přinášením darů. Dáváme je Pánu Ježíši podobně jako ten chlapec v evangeliu, abychom z nich mohli přijímat při svatém přijímání. Přijímáme Pána Ježíše, abychom mohli dávat.
Asi nemáte v batohu pět chlebů a dvě ryby. Ale každý z vás má něco, co může darovat. Úsměv. Pomoc doma. Povzbuzení kamarádovi. Čas pro bráchu nebo ségru. Modlitbu za někoho, kdo je nemocný.
A tak bych vám chtěl dát na prázdniny jednoduchou výzvu. Zkuste si všímat toho, co dostáváte. Zkuste za to každý den v modlitbě Bohu poděkovat. A když si uvědomíte, co dostáváte, zkuste přemýšlet, co můžete dát.
Možná zjistíte, že dostáváte mnohem víc, než jste si mysleli. A možná také objevíte, že i vy máte mnohem víc, co můžete darovat druhým.
biskup Martin David, 1. 7. 2026, Amfiteátru Kamenité
Článek Prašivá: Dávání a přijímání je jako dýchání se nejdříve objevil na Diecéze ostravsko-opavská.
Editor: Doo