Dne 4. května 2018 zemřel v Havířově trvalý jáhen Mgr. Josef Reichenbach.
Mgr. Josef Reichenbach se narodil 15. května 1939 v Mostech u Jablunkova jako jedno z pěti dětí. Po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu na Jedenáctileté střední škole v Jablunkově, kterou ukončil maturitou v r. 1956. Pracoval v závodě Koh-i-noor v Jablunkově jako konstruktér. V roce 1960 se oženil s manželkou Gertrudou. Z tohoto manželství se narodily tři děti. Později úspěšně absolvoval Oborový institut Továren strojírenské techniky. V r. 1991 zahajuje studium na teologické fakultě Palackého univerzity v Olomouci a poté je v r. 1995 biskupem Mons. Josefem Hrdličkou vysvěcen na trvalého jáhna. Jako jáhen pak působil ve farnosti sv. Anny v Havířově, poté v Šenově a nakonec v Havířově – Šumbarku. Mgr. Josef Reichenbach také dlouhá léta působil v Církevním středisku mládeže sv. Jana Boska v Havířově. Dlouhodobě a velmi úspěšně řídil místní pěvecké sbory a současně se svou službou aktivně podílel na životě ve farnosti.
S trvalým jáhnem Josefem Reichenbachem jsme se rozloučili zádušní mší svatou dne 11. 5. 2018 v Havířově-Šumbarku, kde byl poté pohřben na místním hřbitově.
R.I.P.
Archiv autora: Pavel Ramík
Adventu již nakrátku…
Adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den…
Přesně v tu dobu, poslední den před zahájením adventní doby, jsme se shromáždili v kapli biskupství, abychom naše poslední letošní setkání zahájili mší sv., kterou celebroval otec biskup František.
Před-adventní setkání pak pokračovalo v jídelně biskupství čtením z papežovy exhortace Evangelii Gaudium a poté pozdravem otce biskupa Františka.
Daniel Vícha nám pak přiblížil vznik a smysl papežské exhortace Amoris Laetitia. Také osvětlil problematická místa v textu a zamyslel se nad mediální kampaní, která v souvislosti s tímto textem v církvi probíhá. A protože Amoris Laetitia je dokument o manželství a rodině, není divu, že se mezi námi spontánně rozběhla diskuse…
Na závěr zazněly také i organizační záležitosti a další informace. A abychom nezapomněli, dostali jsme i kartičky s termíny jáhenských setkání pro příští rok.
Sedm set padesát let historie
Sedm set padesát let historie je již opravdu důvod k oslavě. Toto výročí slavilo město Ostrava, ve kterém je i sídlo naší diecéze, takže není divu, že na pozvání magistrátu města Ostravy otec biskup s kněžími města Ostravy slavil mši svatou přímo na Masarykově náměstí. Mše svaté se zúčastnili nejen čelní představitelé tohoto města a městských odborů, ale i různé zájmové skupiny a spolky reprezentované svými zástavami.
V homilii otec biskup připomněl, že naše město bude žít v míru a pokoji jen tehdy, když lidé budou k sobě navzájem ohleduplní a budou si odpouštět své lidské slabosti a křehkost, jak nás k tomu vybízelo i evangelium, které se při této příležitosti četlo.
Několik fotografií, převzatých z webu Člověk a víra, nám přináší naše fotogalerie.
Sedm set padesát let historie
Sedm set padesát let historie je již opravdu důvod k oslavě. Toto výročí slavilo město Ostrava, ve kterém je i sídlo naší diecéze, takže není divu, že na pozvání magistrátu města Ostravy otec biskup s kněžími města Ostravy slavil mši svatou přímo na Masarykově náměstí. Mše svaté se zúčastnili nejen čelní představitelé tohoto města a městských odborů, ale i různé zájmové skupiny a spolky reprezentované svými zástavami.
V homilii otec biskup připomněl, že naše město bude žít v míru a pokoji jen tehdy, když lidé budou k sobě navzájem ohleduplní a budou si odpouštět své lidské slabosti a křehkost, jak nás k tomu vybízelo i evangelium, které se při této příležitosti četlo.
Několik fotografií z této události nám přináší naše fotogalerie. Snímky byly převzaty z webu Člověk a víra.
Trvalí jáhni: již 50 let služby Bohu i lidem
18. června 1967 vydal papež Pavel VI. list, kterým stanovil pravidla pro obnovu trvalého jáhenství v církvi. V následujícím roce bylo v Kolíně nad Rýnem vysvěceno prvních pět mužů na jáhny. Obnovila se tak služba v církvi, která byla výrazně přítomná až do 5. století, postupně však upadala, až se stala jen jakýmsi předstupněm kněžství. Dnes po celém světě působí již více než 40 tisíc trvalých jáhnů, kteří hlásají Boží slovo, slouží při liturgii a pomáhají potřebným.
Jáhenská služba má svůj původ v době apoštolů. V 6. kapitole Skutků apoštolských se dočteme o vkládání rukou na sedm mužů „plných Ducha a moudrosti“, kteří se měli věnovat službě, aby tak vytvořili prostor k modlitbě a hlásání Božího slova pro dvanáct učedníků. Jedním z prvnícj jáhnů byl i Štěpán, který za svou víru v Krista zaplatil životem.
V dějinách církve byla jáhenská služba výrazně přítomna až do 5. století. Pozdeji postupně upadala a stala se jen předstupněm kněžství. Tridentský sněm nařídil znovuzavedení trvalého jáhenství, avšak toto rozhodnutí se nenaplnilo. Až 2. vatikánský koncil stanovil, aby bylo „v budoucnu obnoveno jáhenství jako vlastní a trvalý hierarchický stupeň […], a toto jáhenství se může udělit mužům zralejšího věku, a to i žijícím v manželství, a také schopným mladým mužům, pro které však musí zůstat v platnosti zákon celibátu.“ V naší zemi bylo trvalé jáhenství zavedeno 2. září 1998.
Co je vlastně smyslem trvalého jáhenství, které se uděluje svěcením a v církvi je obnovené již 50 let? Jádrem je služba, jak napovídá i samotný název, který pochází z řeckého slova diakonos = služebník. Jáhen je ten, který slouží, a to především ve třech oblastech: při hlásání Božího slova, při liturgii a v charitativní pomoci. Jáhen hlásá věřícím Boží slovo. Také je věrný v modlitbě, uděluje křest, rozdává eucharistii, jménem církve žehná manželským svazkům, předsedá pohřebním obřadům či žehná svátostiny. Jáhen se také zvlášť angažuje v pomoci potřebným.
Jak uvedl nedávno papež František, jáhen je „strážcem služby v církvi“, „svátostí služby Bohu a lidem“.
„Vaše poslání spočívá v tomto,“ řekl papež trvalým jáhnům v březnu v Miláně. „Připomínat nám všem, že víra ve svých nejrůznějších podobách – v liturgii ve společenství, osobní modlitbě, v různých formách charity – a v jednotlivých životních stavech – laickém, kněžském, rodinném – má zásadní rozměr služby. Služby Bohu a bratří a sestrám. A kolik cesty je potřeba urazit v tomto smyslu! Vy jste strážci služby v církvi.“
Podle Františka není jáhen „napůl knězem a napůl laikem“ ani „nějakým prostředníkem mezi věřícími a pastýři“. Jáhenství je samostatné charisma v církvi, které hovoří o službě.
Převzato z: www.cirkev.cz