Žalm 41 (40)

Prosba v nemoci.

Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, * za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi.
Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, * učiní ho šťastným na zemi, nevydá ho zvůli jeho nepřátel.
Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, * v nemoci z něho sejme veškerou slabost.-
Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, * uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
Moji nepřátelé zle o mně mluví: * »Kdy už zemře, kdy zanikne jeho jméno?«
Kdo přijde navštívit, jen naprázdno tlachá, * v srdci si nasbírá špatnost, pak vyjde ven a pomlouvá.-
Všichni, kdo mě nenávidí, si spolu o mně šeptají * a vymýšlejí proti mně špatné věci:
»Postihla ho nevyléčitelná nákaza!« * nebo: »Kdo tak ulehl, už nevstane!«
I můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, * který jídal z mého chleba, strojil mi úklady.-
Ty však, Hospodine, smiluj se nade mnou, * postav mě na nohy, ať jim to splatím!
Z toho poznám, že mě máš rád, * když můj sok nade mnou nezajásá.
Mne však zachováš bez úhony, * navěky mě postavíš před svou tvář.-
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, * od věků až na věky! Staň se, staň se!
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen.