Ó můj Bože, svatá Trojice, pomoz mi zcela zapomenout na sebe, abych se ubytovala v tobě, nehybná a klidná, jako by má duše byla již na věčnosti. Kéž nic nemůže znepokojit můj vnitřní mír, aniž mě co pohne vyjít z tebe, ó můj Nepohnutelný. Nechť každá minuta mě unáší do hlubin svého tajemství.
Uklidni mou duši, učiň si v ní své nebe, své oblíbené obydlí a místo svého spočinutí. Kéž tě nikdy neponechám samotného, ale nechť jsou tam celým nitrem, veškerou svou bdělou vírou, zcela tě milující, zcela odevzdána do tvé tvůrčí činnosti.
Ó můj milovaný Kriste, z lásky k nám ukřižovaný, chtěla bych být snoubenkou tvého Srdce. Chtěla bych tě pokrýt slávou. Chtěla bych lásku k tobě zmírat. Avšak cítím svou nemohoucnost a prosím tě, přioděj mě sebou samým, ztotožni mou duši se všemi hnutími duše své. Nech mě ponořit se v tebe, zmocni se mě, abych se s tebou sjednotila a můj život byl jen vyzařováním života tvého. Přijď ke mně jako Milující, jako Zachránce.
Ó Slovo věčné, Slovo mého Boha, chci strávit svůj život v poslušnosti k tobě. Chci být velmi učenlivá, abych se od tebe všechno naučila. A pak, přes všechny noci duše, všechny prázdnoty nemohoucnosti, chci na tebe patřit a přebývat ve tvém velikém. Světle. Ó milovaná Hvězdo, oslň mě tak, abych nikdy nemohla vyjít z tvé tváře.
Ó stravující Ohni, Duchu svatý, sestup do mne, ať se v mé duši uskuteční nápodoba vtělení Slova. A ty, Otče, skloň se k svému malému tvoru. Kéž v něm vidíš jen miláčka, ve kterém se ti zalíbilo.
Ó má Trojice, mé všecko, má blaženosti, samoto nekonečná, nesmírnosti, ve které se ztrácím, vydávám se ti v plen. Ponoř se do mne, jako já se ponořím do tebe v očekávání okamžiku, kdy odejdu, abych ve tvém světle patřila do hlubin tvé velikosti.
Amen.
