Zloba hříšníka a Boží dobrota.
Nepravost mluví bezbožnému v srdci, * na bázeň před Bohem se neohlíží, a tak namlouvá sám sobě, * že se jeho vina nenajde a nezoškliví.-
Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, * přestal mít rozum a jednat správně.
Na svém lůžku přemítá o nepravosti, * stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého.-
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, * tvoje věrnost až k oblakům.
Tvá spravedlnost je jak Boží hory, + tvé rozsudky jsou jak mořská hlubina, * pomáháš lidem i zvířatům, Hospodine.-
Jak vzácná je tvá milost, Bože, * lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Sytí se hojností tvého domu, * napájíš je proudem svého blaha.
Neboť u tebe je pramen života, * v tvé záři vidíme světlo.-
Zachovej svou milost těm, kdo tě znají, * svou spravedlnost těm, kdo jsou upřímného srdce!
Noha nadutců ať mě nepřišlápne, * ruka hříšníků ať se mnou nesmýká!
Hle, padli, kdo páchali nepravost, * jsou svrženi a nemohou povstat!
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen.