Archiv štítku: Rozhovory

Jak se to stane?

Rozhovory, , ,

Čtenářům našeho webu po delší době přinášíme rozhovor s Ing. Mgr. Josefem Liberdou, trvalým diakonem v České Vsi na Jesenicku, který byl v roce 2016 přijal jáhenské svěcení.

Jak se to stane, že se člověk stane trvalým diakonem?
Vzpomínám si, že moje maminka měla veliké přání, abych se stal knězem. Jistě se za to modlila, ale nedožila se toho, že jsem po ukončené formaci ve svých 58 letech přijal 18. června 2016 jáhenské svěcení z rukou otce arcibiskupa Jana Graubnera. Velkým hybatelem pro povolání stát se jáhnem byla i dcera Kristýnka, která mě nadchla pro studium teologických nauk, což je jedna z důležitých podmínek pro tuto službu. Ale především je to Boží milost, že si nás Bůh volá, abychom se stali jeho učedníky.

Co pro tebe znamená být vysvěcen na trvalého jáhna?
Být trvalým jáhnem pro mne znamená stále si uvědomovat, že mám být služebníkem Krista, Církve a bližních. Ne vždy se mi to daří, stále se to musím učit. Je to i veliký závazek, abych byl věrohodný hlasatel Božího království, nebyl pohoršením a špatným příkladem pro druhé bratry či sestry.

Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Nedávno jsem četl knihu „Srdce pastýře“ od Eliase Velly. Zaujaly mě právě myšlenky, že bychom jako křesťané měli po vzoru Ježíše a apoštolů horlit pro Boží království. Horlivostí se rozumí onen zápal pro spásu lidí, který Ježíš prokazoval a stále prokazuje. Ježíš přijímá horlivost, ale odmítá fanatismus. Ježíš byl radikální, ale nebyl fundamentalista. „Pokud miluješ svou matku nebo otce víc než mě, pak nemůžeš být mým učedníkem“(Mt 10, 37). To je Ježíšova radikalita! Všem čtenářům přeji horlivost pro Pána a v jistých věcech buďme radikální.

Děkuji za rozhovor.

Pohraničí, děti, manžel trvalý jáhen…

Rozhovory, ,

… to pro většinu žen není úplně nejlepší kombinace. Nicméně je životní volbou Lenky Jedelské, která je manželkou trvalého jáhna Mgr. Marcela Jedelského. Pár otázek možná přiblíží její svět:

Bydlet v pohraničí, starat se o tři děti a za manžela mít trvalého jáhna… není to trochu moc na manželku?

Momentálně prožíváme hodně změn v souvislosti s kněžími, kteří v naší farnosti nedávno nastoupili duchovní službu a tak si myslím, že je toho opravdu moc. Musíme se s rodinou této nové situaci přizpůsobit a najít takové cesty soužití, které budou všem přinášet dobro a pokoj.  Na druhé straně ale pevně věřím, že momentální těžká situace je jen přechodný stav. Konec konců vždyť i to je služba Bohu a bližním…

Jaké to je být manželkou člověka, jehož pracovní doba – pokud to trochu přeženu – trvá dvacet čtyři hodin denně?

Už od svého dospívání vnímám službu druhému jako úkol a cíl svého života, a tak tyto situace beru jako svou službu druhému, tedy svému manželovi a jeho práci a zprostředkovaně tak i těm, kterým on slouží. Jistěže v životě přicházejí okolnosti, které člověk nemůže nijak ovlivnit, ale pouze se s nimi smířit. Je to mnohdy těžké, ale kdy jindy bychom měli osvědčit svou věrnost Bohu a blízkým, když ne právě v těchto situacích a okamžicích?

Teď otázka z úplně jiného místa: Co pro Vás znamená mše svatá?

Je to ten největší dar, kterého se mohu účastnit…  Pro mě osobně je to ten nejhlubší a nevyčerpatelný poklad – a to doslova, který si mohu z nepochopitelné Boží lásky já, obyčejný člověk, přivlastnit.

Děkuji za rozhovor.

Evangelii gaudium a my

Stalo se, , ,

Setkání manželek jáhnů sice zpočátku vypadalo ohroženě kvůli nedostatku účastnic, nicméně nakonec se sešlo mnohem více účastnic, než se původně přihlásilo… a to je moc dobře.

Mši svatou celebroval otec Václav Koloničný a hned v úvodu předestřel, že náplní našeho setkání bude bližší pohled na exhortaci papeže Františka Evangelii gaudium.

Na počátku setkání jsme otevřeli otázku, jak a čím obohatit setkání manželek jáhnů, aby byly přitažlivější, zajímavější a třeba i živější. Zazněly některé postřehy a inspirativní návrhy, které zkusíme uvést do praxe … a to je moc dobře.

Poté jsme se pak zaposlouchali do úryvků ze zmíněné exhortace, které předčítal otec Václav. Ukázalo se, že myšlenky exhortace jsou velice živé a odrážejí současné problémy společnosti i nás věřících, protože spontánně zaznívalo mnoho postřehů a vlastních zkušeností. Nakonec to spíše vypadalo na nějakou diskusi, než na přednášku… a to je moc dobře.

Takže setkání můžeme jednoznačně uzavřít: skutečně bylo moc dobře! 🙂

wp_20140125_013
wp_20140125_008
wp_20140125_011
wp_20140125_014

[Ukázat prezentaci]

Dvacet let střediska

Stalo se, ,

V lidském životě se 20 let zdá jako pouhý začátek. Je to jen pár let od dosažení dospělosti, začátek něčeho nového a zajímavého. Člověk začíná přemýšlet, co dál, kam se bude jeho další životní etapa ubírat. Dvacetiletá organizace je však zcela něco jiného. Taková organizace má své pevné základy, ví proč je tady a co může nabídnout. Nebojí se riskovat a přes všechny překážky se drží pevně nad vodou.

23. června 2013 tomu bylo přesně na den 20 let, kdy v Havířově započalo svou činnost Církevní středisko volného času sv. Jana Boska. Doufejme a věřme, že se středisko Don Bosko Havířov bude nadále vyvíjet jako ten lidský život. Kéž nad ním Pán drží svoji ochrannou a žehnající ruku.

U této příležitosti byl s ředitelem Církevního středisko volného času sv. Jana Boska natočen rozhovor, který si můžete poslechnout na tomto místě.

Udělejte všechno, co Vám řekne

Rozhovory, , ,

Před nedávnem byl vysvěcen na trvalého jáhna Lubomír Tomeček.
Požádali jsme jej o příspěvek, ve kterém vyjádřil své pocity a myšlenky navazující na událost jeho jáhenského svěcení:

„Udělejte všechno, co Vám řekne.“ (J 2,5).
To byl verš z Písma, které jsem si vybral na oznámení o svěcení a který byl pro mne rozhodujícím, abych se přihlásil na Teologickou fakultu a abych uvažoval o službě trvalého jáhna.
Svěcení připomíná vrchol, který zviditelní povolání ke službě. Ale za každým výstupem na vrchol předchází doba přípravy, námahy a rozhodování. Na počátku je Boží obdarování schopnostmi a volání ke službě v církvi, práce a pomoc ve farnosti.  Je stále potřeba se ptát po tom, co Bůh ode mne očekává, kde mě chce mít.
Skrze toto volání a dotazů v modlitbě člověk nachází místo, kde má podle Božích plánů být. Jen tak, že se nabídne, je možné být šťastný a naplněný v tom, co dělá.
Na cestě k místu, kde chce Bůh člověka mít posílá pomocníky: nikdy člověk není sám. Bůh posílá rodinu, přátele, kněze, řeholníky. Posílá je k tomu, aby jasněji utvářeli osobnost toho, kdo hledá. I tito „Šimonové“ jsou v Božím záměru, jsou důležití pro Boží věc. Je třeba za ně děkovat a za ně se modlit, i když jejich úkol v Božích plánech byl zdánlivě ukončen, protože přetrvává v modlitbách a prosbách o další duchovní vedení.
Říci před Bohem a otcem biskupem své „ANO“ je závazek, odpovědnost. Ochota sloužit a s radostí přijímat obtíže, které přijdou.
Vždy v mých modlitbách budou ti, kteří mi na této cestě pomáhali, i společenství jáhnů, kteří mě, ač ještě nevysvěceného přijali mezi sebe a modlili se za mé povolání.