Archiv rubriky: Rozhovory

Co jsme zaslechli od nás samých nebo od jiných…

Především velká radost!

Rozhovory

Před nedávnem jsme čtenářům našeho webu přinesli rozhovor s Ing. Mgr. Josefem Liberdou, nedávno vysvěceným trvalým jáhnem.
Nyní přinášíme rozhovor s dalším „novým“ trvalým diakonem Jiřím Pilnáčkem, trvalým jáhnem ve Staré Vsi nad Ondřejnicí.

Můžeš se v krátkosti představit našim čtenářům?
Jmenuju se Jiří Pilnáček, je mi 36 let, jsem ženatý, manželka se jmenuje Kateřina a máme dohromady pět dětí. Pracuju jako revizor u Dopravního podniku Ostrava už 14 let.

Jak se to stane, že se člověk stane trvalým diákonem?
Stane se to tak, alespoň mě se to tak stalo, že Bůh vložil touhu do mého srdce více mu sloužit, být mu ještě blíž. I přes velkou radost ze života z víry jsem cítil, že tam ještě něco chybí. A to „něco“ bylo právě trvalé jáhenství. Manželka na to přišla jinou cestou, takže vlastně také i ona mě nasměrovala na tuto cestu.

Co pro tebe znamená být vysvěcen na trvalého jáhna?
Je to především velká radost! Také ovšem zodpovědnost, služba a také velký dar. Také je to pokora a uvědomění si, že Bůh nás miluje ne jen přes naše chyby, ale i s nimi. Někdy je to ale i bolest…

Co pro tvou manželku znamená, že jsi byl vysvěcen na trvalého jáhna?
Běžel jsem se zeptat ženy… Zde je odpověď: Velký dar, mnohem větší blízkost Boží pro celou naši rodinu. A také spousta práce.

Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Nebojte se! Strach zavírá dveře. Naděje je otevírá. Nebojte se!

Děkuji za krátký, ale velice výstižný  rozhovor.

Jak se to stane?

Rozhovory, , ,

Čtenářům našeho webu po delší době přinášíme rozhovor s Ing. Mgr. Josefem Liberdou, trvalým diakonem v České Vsi na Jesenicku, který byl v roce 2016 přijal jáhenské svěcení.

Jak se to stane, že se člověk stane trvalým diakonem?
Vzpomínám si, že moje maminka měla veliké přání, abych se stal knězem. Jistě se za to modlila, ale nedožila se toho, že jsem po ukončené formaci ve svých 58 letech přijal 18. června 2016 jáhenské svěcení z rukou otce arcibiskupa Jana Graubnera. Velkým hybatelem pro povolání stát se jáhnem byla i dcera Kristýnka, která mě nadchla pro studium teologických nauk, což je jedna z důležitých podmínek pro tuto službu. Ale především je to Boží milost, že si nás Bůh volá, abychom se stali jeho učedníky.

Co pro tebe znamená být vysvěcen na trvalého jáhna?
Být trvalým jáhnem pro mne znamená stále si uvědomovat, že mám být služebníkem Krista, Církve a bližních. Ne vždy se mi to daří, stále se to musím učit. Je to i veliký závazek, abych byl věrohodný hlasatel Božího království, nebyl pohoršením a špatným příkladem pro druhé bratry či sestry.

Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Nedávno jsem četl knihu „Srdce pastýře“ od Eliase Velly. Zaujaly mě právě myšlenky, že bychom jako křesťané měli po vzoru Ježíše a apoštolů horlit pro Boží království. Horlivostí se rozumí onen zápal pro spásu lidí, který Ježíš prokazoval a stále prokazuje. Ježíš přijímá horlivost, ale odmítá fanatismus. Ježíš byl radikální, ale nebyl fundamentalista. „Pokud miluješ svou matku nebo otce víc než mě, pak nemůžeš být mým učedníkem“(Mt 10, 37). To je Ježíšova radikalita! Všem čtenářům přeji horlivost pro Pána a v jistých věcech buďme radikální.

Děkuji za rozhovor.

Pohraničí, děti, manžel trvalý jáhen…

Rozhovory, ,

… to pro většinu žen není úplně nejlepší kombinace. Nicméně je životní volbou Lenky Jedelské, která je manželkou trvalého jáhna Mgr. Marcela Jedelského. Pár otázek možná přiblíží její svět:

Bydlet v pohraničí, starat se o tři děti a za manžela mít trvalého jáhna… není to trochu moc na manželku?

Momentálně prožíváme hodně změn v souvislosti s kněžími, kteří v naší farnosti nedávno nastoupili duchovní službu a tak si myslím, že je toho opravdu moc. Musíme se s rodinou této nové situaci přizpůsobit a najít takové cesty soužití, které budou všem přinášet dobro a pokoj.  Na druhé straně ale pevně věřím, že momentální těžká situace je jen přechodný stav. Konec konců vždyť i to je služba Bohu a bližním…

Jaké to je být manželkou člověka, jehož pracovní doba – pokud to trochu přeženu – trvá dvacet čtyři hodin denně?

Už od svého dospívání vnímám službu druhému jako úkol a cíl svého života, a tak tyto situace beru jako svou službu druhému, tedy svému manželovi a jeho práci a zprostředkovaně tak i těm, kterým on slouží. Jistěže v životě přicházejí okolnosti, které člověk nemůže nijak ovlivnit, ale pouze se s nimi smířit. Je to mnohdy těžké, ale kdy jindy bychom měli osvědčit svou věrnost Bohu a blízkým, když ne právě v těchto situacích a okamžicích?

Teď otázka z úplně jiného místa: Co pro Vás znamená mše svatá?

Je to ten největší dar, kterého se mohu účastnit…  Pro mě osobně je to ten nejhlubší a nevyčerpatelný poklad – a to doslova, který si mohu z nepochopitelné Boží lásky já, obyčejný člověk, přivlastnit.

Děkuji za rozhovor.

Udělejte všechno, co Vám řekne

Rozhovory, , ,

Před nedávnem byl vysvěcen na trvalého jáhna Lubomír Tomeček.
Požádali jsme jej o příspěvek, ve kterém vyjádřil své pocity a myšlenky navazující na událost jeho jáhenského svěcení:

„Udělejte všechno, co Vám řekne.“ (J 2,5).
To byl verš z Písma, které jsem si vybral na oznámení o svěcení a který byl pro mne rozhodujícím, abych se přihlásil na Teologickou fakultu a abych uvažoval o službě trvalého jáhna.
Svěcení připomíná vrchol, který zviditelní povolání ke službě. Ale za každým výstupem na vrchol předchází doba přípravy, námahy a rozhodování. Na počátku je Boží obdarování schopnostmi a volání ke službě v církvi, práce a pomoc ve farnosti.  Je stále potřeba se ptát po tom, co Bůh ode mne očekává, kde mě chce mít.
Skrze toto volání a dotazů v modlitbě člověk nachází místo, kde má podle Božích plánů být. Jen tak, že se nabídne, je možné být šťastný a naplněný v tom, co dělá.
Na cestě k místu, kde chce Bůh člověka mít posílá pomocníky: nikdy člověk není sám. Bůh posílá rodinu, přátele, kněze, řeholníky. Posílá je k tomu, aby jasněji utvářeli osobnost toho, kdo hledá. I tito „Šimonové“ jsou v Božím záměru, jsou důležití pro Boží věc. Je třeba za ně děkovat a za ně se modlit, i když jejich úkol v Božích plánech byl zdánlivě ukončen, protože přetrvává v modlitbách a prosbách o další duchovní vedení.
Říci před Bohem a otcem biskupem své „ANO“ je závazek, odpovědnost. Ochota sloužit a s radostí přijímat obtíže, které přijdou.
Vždy v mých modlitbách budou ti, kteří mi na této cestě pomáhali, i společenství jáhnů, kteří mě, ač ještě nevysvěceného přijali mezi sebe a modlili se za mé povolání.

Zelinovi:Jak to vidím já a jak totéž vidí manželka?

Rozhovory,

Já to vidím takhle, ale moje manželka to vidí jinak… Rozdílný pohled nemusí nutně znamenat něco negativního, možná je znamením vzájemného doplňování. Funguje to tak i u manželů, kde manžel je trvalým jáhnem? To samozřejmě nevíme, ale můžeme to zjistit! Na počátku tedy stál nápad, položit manželům stejnou otázku a zjistit, jak kdo z nich vnímá danou problematiku. Postupně se pokusíme  „vyzpovídat“ některé manželské páry.

Čtenářům přinášíme druhý rozhovor na toto téma. Představujeme manžele Zelinovy: Mirka Zelinu a jeho manželku Kateřinu.

Jak jste vnímala/vnímal období rozhodování se pro cestu trvalého jáhna?

Manželka Kateřina: Netušila jsem, jaké nároky na mne budou kladeny, co to bude obnášet. V době rozhodování se nám narodilo další dítě, což naše rozhodování pozdrželo. Nicméně si myslím, že Pán nás vedl svými cestami a byl to právě On, kdo nás přivedl tam, kde nyní oba jsme.

Trvalý jáhen Mirek: Z mé strany to bylo především očekávání spojené s nadšením pro tuto cestu. Po rozhodnutí pak to bylo už „jen“ nadšení z dobrého rozhodnutí a s poznání, že mě Pán povolal.

Jak vidíte celou skutečnost nyní, když už jste na této cestě něco urazili?

Manželka Kateřina: Zcela jistě nám to přineslo mnoho milostí a požehnání pro každého z nás i pro celou rodinu. Více se učíme žít víru, ale také kolikrát to nebylo jednoduché.

Trvalý jáhen Mirek: Vnímám cestu trvalého jáhenství spíše jako radostný kříž, protože je to zcela jistě cesta radosti. Současně je často velmi těžké skloubit všechny požadavky kladené na otce, manžela a trvalého jáhna.

Kde směřuje cesta trvalého jáhna a jeho manželky?

Manželka Kateřina: Věřím, že poroste naše důvěra v Pána a doufám, že se tato skutečnost přelije i na naše děti. Protože jedině tak můžeme v tomto světě obstát a jen tak můžeme zůstat těmi, kdo nejen v Krista věří, ale také mu věří.

Trvalý jáhen Mirek: Já se snažím po všech zkušenostech neočekávat, řečeno z toho lidského pohledu, ale čekám, kde a čím mě i nás Pán povede a provede. Udělal jsem zkušenost, že pokud člověk chce řešit problémy jen a jen vlastní silou a nasazením, tak to nevede k žádnému trvalému cíli…V poslední době je to pro mne čím dál větší otázka co bude dál.

Děkujeme za rozhovor.