Archiv štítku: Mše sv.

Svědomí jako nejvyšší norma

Stalo se, , , ,

„Postní doba nás vybízí k prohloubení našeho vztahu k Bohu a vztahu k bližnímu.“ Tato slova zazněla při úvodu mše sv., kterou jsme slavili v kapli biskupství s P. Mgr. Janem Czudkem, Th.D., děkanem opavského děkanátu a farářem farnosti Panny Marie v Opavě. A hned během homilie zazněly první myšlenky hlavního tématu našeho setkání diakonů ostravsko-opavské diecéze „Svědomí jako nejvyšší norma“.
Setkání, po organizačních a dalších informacích, pak pokračovalo přednáškou otce Jana, který vyučuje na Katedře systematické teologie CMTF UP v Olomouci.
Přednáška o svědomí sice začala definicí svědomí a z počátku zdálo se, že jsme se ocitli v přednáškové aule. Nicméně jen několik vět dále se všechno změnilo a vše se změnilo do úsměvné, mimořádně zajímavé a také poutavé formy, což jasně dokazovalo úplné ticho při přednášce a také množství poznámek, které si posluchači psali. Ti, kdo přednášku neslyšeli, jistě o hodně přišli…
Svědomí je jistě důležitá okolnost našeho života a tak není divu, že bylo množství dotazů a rozvinula se diskuse k tématu. Určitě ale další a další otázky tanuly v mysli účastníků při cestě domů…
Otče Jane, patří vám naše poděkování!

A jen na závěr: definice svědomí v pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et Spes  se nachází v článku 16. V Katechismu se pak nachází v paragrafu 1776.

Útěchu a radost jim vliji po jejich smutku…

Stalo se, , , , ,

Studený lednový den prozářený sluníčkem vítal manželky trvalých diakonů, které měly dnes setkání v budově biskupství. Toto setkání se koná jednou za rok a jeho smyslem je, aby se manželky navzájem více poznaly a sdělily si své zkušenosti, těžkosti, ale i radosti, které prožívají.
Setkání byly zahájeno mší svatou, kterou slavil P. Mgr. Vladimír Schmidt, správce farnosti Ostrava-Mariánské Hory.
Otec Vladimír pak měl i duchovní slovo, které se neslo ve znamení tématu „Útěcha“. A uznáte sami, že toto téma je nám všem potřebné, protože větší či menší zkoušky, těžkosti a nejrůznější nepříjemnosti na nás dotírají každý den.
Otec Vladimír čerpal z epištoly sv. Pavla a na ní ukázal, jak sv. Pavel na vlastní kůži poznal Boží útěchu a jak se chce s námi rozdělit o svou vlastní zkušenost, abychom nezapomínali, na to že, Bůh je neustále připraven nás utěšit, upokojit a vlévat nám naději ve všech našich zkouškách.
Niméně každá zkouška je nám dána Bohem jen a pouze proto, aby nás ještě více přiblížila k němu samotnému.

Dnešní téma nám jistě hodně osvětlilo a objasnilo, ale součeně nám položilo mnoho otázek o tom, jaký je vlastně můj nejhlubší vztah k Bohu…

Setkání ve znamení Dnů víry

Stalo se, , ,

Setkání nás – trvalých diakonů ostravsko-opavské diecéze – proběhlo v období vrcholící postní doby. Mši svatou, kterou slavil otec Vít Zatloukal, naše setkání začalo. V homilii otec Vít ukázal, že mnohé problémy jsou staré jako lidstvo samo. Především naše lidské slabosti, „vyjeté“ koleje, neochota něco ve svém životě změnit a podobně…
Po mši svaté a po několika úvodních informacích zazněla část Evangelii Gaudium – a zcela nečekaně se rozběhla diskuse k tématu úryvku, totiž k duchovnímu doprovázení. Bylo vidět, že se jedná o téma vskutku živé.
Hlavní téma dne ovšem bylo jiné: Městská misie – dny víry. Otec Vít na počátku uvedl trochu historie Dnů víry ve světě a především v Evropě. A ovšemže také o historii toho, jak vznikal program Dnů víry v naší diecézi. Jaké byly motivace, návrhy, jak začít, co udělat, co určitě ne a jak vše prakticky zorganizovat.
Bylo velmi, velmi zajímavé nahlédnout pod pokličku toho, jak se taková akce rodí. Jaké přináší problém, jak jeden každý z nás může „naše“ Dny víry podpořit, čím se můžeme sami angažovat.
A jaké výsledky Dny víry přinesou? To záleží také na každém z nás…
Pro úplnost: web Dnů víry.

Na prahu Roku milosrdenství

Stalo se, , , , ,
Adventní čas je, nebo by alespoň měl být, časem pozastavení a přemýšlení. Přemýšlení nad tím, co jsem zač, kde jsem se tu vzal, co je smyslem mého života a kam vlastně směřuji. Tím se také stává přirozeným ohlédnutím za určitým obdobím života a malým bilancováním.
I o letošním adventu – konec konců jako obvykle – do našeho středu zavítal sídelní biskup naší diecéze František Václav. A jeho slova byla jakýmsi ohlédnutím za uplynulým časem, krátkým bilancováním a samozřejmě i pohledem dopředu. Otec biskup vyjádřil své poděkování za „své“ diakony, jejichž služba v církvi má především charakter služby. Slyšeli jsme myšlenky o naší osobní spiritualitě, o naší liturgické službě a také i o naší službě na poli katecheze, či „obyčejném“ setkávání se s potřebnými. Za nás diakony musím projevit vděčnost, že „náš“ otec biskup je skutečným dobrým, starostlivým a zajímajícím se otcem nejen nás jáhnů, ale celé své diecéze. Díky otče biskupe!
Zazněly také i organizační záležitosti a další informace k nastávajícímu Roku milosrdenství. Pak zaznělo několik myšlenek z exhortace Evangelii gaudium. Závěr setkání pak patřil generálnímu vikáři otci Martinu Davidovi, který přinesl zamyšlení nad evangeliem sv. Lukáše v pohledu nadcházejícího Roku milosrdenství. Zamyšleni podnětné, překvapivé a nádherné zároveň… A myslím si, že hodně z nás si jej odneslo ve svých srdcích sebou domů!