10. neděle v mezidobí – Rok milosrdenství

„Milosrdní jako Otec“

„Ježíš pro svou milosrdnou a soucitnou lásku uzdravuje nemocné a soucítí také s vdovou z Naimu, když křísí jejího syna (srov. Lk 7,11-17). Když otcové komentovali tyto zázraky, nemohli mluvit jen o Ježíšově milosrdenství, které odpouští, uzdravuje a vrací život, protože jejich pohled byl zároveň hluboce ekleziální. V této ženě viděli obraz společenství, které žije v Kristově lásce a které se s ní šíří. Viděli v ní Kristovu Snoubenku, jíž se dotýkají rány lidí, a která se sama – za pomoci svátostné milosti, odpuštění a skutků tělesného a duchovního milosrdenství – věnuje službě a pomoci lidem. Církev je Matka, který truchlí nad smrtí svého dítěte a pláče nad hříchy svých dětí, které porodila v lůně křestního pramene. Zasahuje ve prospěch každého z nás tak, jako bychom byli její jedináčci, a pláče, píše svatý Ambrož, dokud každé dítě nevstane během pohřebního průvodu, na konci kterého by ho čekal hrob s věčnou smrtí“ (Církevní otcové o milosrdenství, str. 19).