Čtenářům našeho webu po delší době přinášíme rozhovor s Ing. Mgr. Josefem Liberdou, trvalým diakonem v České Vsi na Jesenicku, který byl v roce 2016 přijal jáhenské svěcení.

Jak se to stane, že se člověk stane trvalým diakonem?
Vzpomínám si, že moje maminka měla veliké přání, abych se stal knězem. Jistě se za to modlila, ale nedožila se toho, že jsem po ukončené formaci ve svých 58 letech přijal 18. června 2016 jáhenské svěcení z rukou otce arcibiskupa Jana Graubnera. Velkým hybatelem pro povolání stát se jáhnem byla i dcera Kristýnka, která mě nadchla pro studium teologických nauk, což je jedna z důležitých podmínek pro tuto službu. Ale především je to Boží milost, že si nás Bůh volá, abychom se stali jeho učedníky.

Co pro tebe znamená být vysvěcen na trvalého jáhna?
Být trvalým jáhnem pro mne znamená stále si uvědomovat, že mám být služebníkem Krista, Církve a bližních. Ne vždy se mi to daří, stále se to musím učit. Je to i veliký závazek, abych byl věrohodný hlasatel Božího království, nebyl pohoršením a špatným příkladem pro druhé bratry či sestry.

Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Nedávno jsem četl knihu „Srdce pastýře“ od Eliase Velly. Zaujaly mě právě myšlenky, že bychom jako křesťané měli po vzoru Ježíše a apoštolů horlit pro Boží království. Horlivostí se rozumí onen zápal pro spásu lidí, který Ježíš prokazoval a stále prokazuje. Ježíš přijímá horlivost, ale odmítá fanatismus. Ježíš byl radikální, ale nebyl fundamentalista. „Pokud miluješ svou matku nebo otce víc než mě, pak nemůžeš být mým učedníkem“(Mt 10, 37). To je Ježíšova radikalita! Všem čtenářům přeji horlivost pro Pána a v jistých věcech buďme radikální.

Děkuji za rozhovor.