Archiv štítku: Manželky

Setkání manželek trvalých diakonů naší diecéze

Stalo se, , , , ,

Setkání manželek trvalých diakonů naší diecéze padlo na svátek sv. Timoteje a Tita, prvních biskupů prvotní církve. Že setkání připadlo právě na tento svátek, je příznačné, protože tito biskupové byli s největší pravděpodobností ženatí – byť se o této skutečnosti Písmo nezmiňuje – a tedy měli manželky. O to větší radost naše manželky mohly mít.

Na počátku setkání slavil mši sv. Mons. Jan Plaček, farář farnosti Ostrava-Moravská Ostrava. V homilii otec Jan zmínil skutečnost, že víru můžeme předat těm, které nám Bůh svěřil, jen tehdy, když bude naše osobní víra živá a žitá! A to je skutečnost, nad kterou je nutné se zamyslit.

Po mši svaté pak následovalo slovo otce Jana o jednotě křesťanů, protože právě skončil týden za jednotu křesťanů. A protože není možné správně chápat ekumenismus, neznáme-li historii církve, otec Plaček vysvětlil jednotlivé dějinné okamžiky, ve kterých dochází k různým štěpením prvotně jednotné Církve, založené Ježíšem Kristem. Postupně také osvětlil, kolik různých křesťanských církevních společenství vzniklo. Hodně zajímavá byla informace o tom, kolik a jakých křesťanských církví v naší republice působí a jaké věroučné rozdíly mezi nimi existují.

Spontánní diskuse pak téma zakončilo, a protože diskuse byla dlouhá, bylo vidět, že téma se nás osobně dotklo. Otci Janovi patří naše poděkování!

Útěchu a radost jim vliji po jejich smutku…

Stalo se, , , , ,

Studený lednový den prozářený sluníčkem vítal manželky trvalých diakonů, které měly dnes setkání v budově biskupství. Toto setkání se koná jednou za rok a jeho smyslem je, aby se manželky navzájem více poznaly a sdělily si své zkušenosti, těžkosti, ale i radosti, které prožívají.
Setkání byly zahájeno mší svatou, kterou slavil P. Mgr. Vladimír Schmidt, správce farnosti Ostrava-Mariánské Hory.
Otec Vladimír pak měl i duchovní slovo, které se neslo ve znamení tématu „Útěcha“. A uznáte sami, že toto téma je nám všem potřebné, protože větší či menší zkoušky, těžkosti a nejrůznější nepříjemnosti na nás dotírají každý den.
Otec Vladimír čerpal z epištoly sv. Pavla a na ní ukázal, jak sv. Pavel na vlastní kůži poznal Boží útěchu a jak se chce s námi rozdělit o svou vlastní zkušenost, abychom nezapomínali, na to že, Bůh je neustále připraven nás utěšit, upokojit a vlévat nám naději ve všech našich zkouškách.
Niméně každá zkouška je nám dána Bohem jen a pouze proto, aby nás ještě více přiblížila k němu samotnému.

Dnešní téma nám jistě hodně osvětlilo a objasnilo, ale součeně nám položilo mnoho otázek o tom, jaký je vlastně můj nejhlubší vztah k Bohu…

Církev se uskutečňuje ve farnosti

Stalo se, , ,
Prázdniny a dny dovolených jsou za námi a před námi je podzim a s ním i první poprázdninové setkání trvalých jáhnů a jejich manželek.
Setkání začalo – jak jinak – mší svatou, kterou slavil otec Martin Šmíd, delegát biskupa pro trvalé jáhny. Po mši svaté nás otec Martin uvedl do tématu našeho setkání „ Církev se uskutečňuje ve farnosti“. Faktem zůstává, že otec Martin je vždy pečlivě připraven a dnes tomu nebylo jinak: jeho slova podporovala pěkná prezentace, promítána na plátno. Prezentaci původně vytvořil otec arcibiskup Jan Graubner jako doplnění textu jeho publikace „Jak si představuji farnost dnes“ (vydala MCM v roce 2005). Na základě těchto myšlenek pak vnikla přednáška otce Martina.
Vlastně šlo o připomenutí základních prvků, na kterých stojí každé farní společenství – i to naše. Konkrétní a jasné shrnutí jednotlivých vrstev, jak duchovní tak lidské a praktické sféry života farnosti, bylo nejen inspirativní, ale poskytlo souhrnný pohled do fungování „ideální“ farnosti.
Určitě máme nad čím přemýšlet, neboť v každé farnosti je možné – a často i nutné –  něco zlepšovat.

Setkání manželek v lednu

Stalo se, ,

Na den 24. ledna 2015 připadlo dokonce několik důležitých momentů. Patří mezi ně třeba Týden modliteb za jednotu křesťanů, také ovšem svátek sv. Františka Saleského a také jedna o něco méně známá skutečnost, totiž setkání manželek trvalých jáhnů našeho biskupství. Zdá se, jako by to všechno byly věci nesouvisející, opak však je pravdou. To nám ukázal otec Václav Koloničný, momentálně farář ve farnosti Ludgeřovice, který nám po mši svaté posloužil svým „duchovním slovem“.

Obsahem duchovního slova otce Václava bylo několik impulsů z různých oblastí života z víry. Každý z nich byl zajímavý a mohl vnímavému srdci přinést užitek… Připomenu alespoň jeden. Je to myšlenka o vztahu autority a služby a původně pochází od papeže Benedikta XVI: „…je-li autorita nezřídka pro lidi synonymem vlastnictví, nadvlády, úspěchu, pak pro Boha je autorita vždycky synonymem služby, pokory a lásky. Je tedy osvojením si logiky Ježíše, který se sklání, aby umýval nohy apoštolům…“ Tuto myšlenku připomenul papež František na setkání generálních představených ženských řeholí v Římě dne 8. 5. 2013. (Celý text příspěvku naleznete zde.)

Samozřejmě, diskuse se nesla i těmi oblastmi, které se nás věřících osob přímo a bezprostředně dotýkají. Padaly otázky, rady, proudila spontánní diskuse… a bylo nám dobře.

Setkání bylo příjemné a bylo dobře, že se konalo a ti, kdo se zúčastnili ví, že impulsů k přemýšlení přineslo dost a dost. Jen přemýšlet, to by však bylo málo! Zkusme alespoň něco z toho uvést do našich životů… 🙂

Pohraničí, děti, manžel trvalý jáhen…

Rozhovory, ,

… to pro většinu žen není úplně nejlepší kombinace. Nicméně je životní volbou Lenky Jedelské, která je manželkou trvalého jáhna Mgr. Marcela Jedelského. Pár otázek možná přiblíží její svět:

Bydlet v pohraničí, starat se o tři děti a za manžela mít trvalého jáhna… není to trochu moc na manželku?

Momentálně prožíváme hodně změn v souvislosti s kněžími, kteří v naší farnosti nedávno nastoupili duchovní službu a tak si myslím, že je toho opravdu moc. Musíme se s rodinou této nové situaci přizpůsobit a najít takové cesty soužití, které budou všem přinášet dobro a pokoj.  Na druhé straně ale pevně věřím, že momentální těžká situace je jen přechodný stav. Konec konců vždyť i to je služba Bohu a bližním…

Jaké to je být manželkou člověka, jehož pracovní doba – pokud to trochu přeženu – trvá dvacet čtyři hodin denně?

Už od svého dospívání vnímám službu druhému jako úkol a cíl svého života, a tak tyto situace beru jako svou službu druhému, tedy svému manželovi a jeho práci a zprostředkovaně tak i těm, kterým on slouží. Jistěže v životě přicházejí okolnosti, které člověk nemůže nijak ovlivnit, ale pouze se s nimi smířit. Je to mnohdy těžké, ale kdy jindy bychom měli osvědčit svou věrnost Bohu a blízkým, když ne právě v těchto situacích a okamžicích?

Teď otázka z úplně jiného místa: Co pro Vás znamená mše svatá?

Je to ten největší dar, kterého se mohu účastnit…  Pro mě osobně je to ten nejhlubší a nevyčerpatelný poklad – a to doslova, který si mohu z nepochopitelné Boží lásky já, obyčejný člověk, přivlastnit.

Děkuji za rozhovor.