4. postní neděle: Žít z víry

Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

V dnešních liturgických čteních vnímám jakousi gradaci. Nejprve prorok Samuel dostává praktické školení o tom, jak se na lidi i svět dívá Bůh: „Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“ (1 Sam 16, 7b). V evangeliu potom dostávají podobné školení Ježíšovi učedníci: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky“ (Jn 9, 3). Žalmista v známém žalmu ukazuje, jak se chová člověk, který věří, že Bůh hledí do srdce a že zjevuje svoje skutky: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“ (Ž 23, 4a). Apoštol Pavel už vnímá křesťany jako „dobře vyškolené“ lidi a říká jim větu, kterou potřebujeme stále věřit: „…ale nyní vás Pán učinil světlem“ (Ef 5, 8).