„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Mám před očima obraz nadšeného Boha. „Naplnil se čas.“ Jak toužebně musel Bůh očekávat tento den! Propast mezi ním a jeho milovanými dětmi byla obrovská. Jistě, mohl ji uzavřít, překročit hned po dědičném hříchu, ale jaký by byl potom člověk, který tak snadno upadl do vzpoury? A tak Bůh sám sebe odsoudil k trápení srdce, aby jeho děti mohli dorůst k lásce ke svému Otci.