26. neděle v mezidobí – Slovo na neděli

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Nemám co psát. Vzít si list Jakubův a těšit se z toho, že to konečně někdo těm boháčům nandal? Ale vždyť i já jsem boháč. Bůh mě obdaroval tolika dary… No a kdo má z nich užitek?

Nebo příběh z knihy Numeri o těch dvou chlapech, co neposlechli Mojžíše, a Bůh si je stejně našel a prorokovali. Jaký to má smysl pro mě dnes? Mojžíšova touha, aby všichni prorokovali, se mi zdá úplně nereálná…