Před nedávnem byl vysvěcen na trvalého jáhna Lubomír Tomeček.
Požádali jsme jej o příspěvek, ve kterém vyjádřil své pocity a myšlenky navazující na událost jeho jáhenského svěcení:

„Udělejte všechno, co Vám řekne.“ (J 2,5).
To byl verš z Písma, které jsem si vybral na oznámení o svěcení a který byl pro mne rozhodujícím, abych se přihlásil na Teologickou fakultu a abych uvažoval o službě trvalého jáhna.
Svěcení připomíná vrchol, který zviditelní povolání ke službě. Ale za každým výstupem na vrchol předchází doba přípravy, námahy a rozhodování. Na počátku je Boží obdarování schopnostmi a volání ke službě v církvi, práce a pomoc ve farnosti.  Je stále potřeba se ptát po tom, co Bůh ode mne očekává, kde mě chce mít.
Skrze toto volání a dotazů v modlitbě člověk nachází místo, kde má podle Božích plánů být. Jen tak, že se nabídne, je možné být šťastný a naplněný v tom, co dělá.
Na cestě k místu, kde chce Bůh člověka mít posílá pomocníky: nikdy člověk není sám. Bůh posílá rodinu, přátele, kněze, řeholníky. Posílá je k tomu, aby jasněji utvářeli osobnost toho, kdo hledá. I tito „Šimonové“ jsou v Božím záměru, jsou důležití pro Boží věc. Je třeba za ně děkovat a za ně se modlit, i když jejich úkol v Božích plánech byl zdánlivě ukončen, protože přetrvává v modlitbách a prosbách o další duchovní vedení.
Říci před Bohem a otcem biskupem své „ANO“ je závazek, odpovědnost. Ochota sloužit a s radostí přijímat obtíže, které přijdou.
Vždy v mých modlitbách budou ti, kteří mi na této cestě pomáhali, i společenství jáhnů, kteří mě, ač ještě nevysvěceného přijali mezi sebe a modlili se za mé povolání.