Piero della Francesco, Křest Krista

Piero della Francesca patří k nadča­sovým mistrům. Je také znám jako první humanistický malíř quattrocenta. Narodil se v Borgo Sanse­polcro, městečku v provincii Umbrie ve střední Itálii kolem roku 1400. Pro svou malbu čerpal mnoho od Massacia a zřejmě i od Leona Battisty Albertiho.  Skvěle pou­žíval jasné barvy a pod vlivem svého mistra Domenika Veneziana vnímal také kraji­nu. Jeho obrazy jsou pl­né nehybnosti a ticha. Bohužel po krátce po jeho smrti jeho dílo „vyšlo z módy“.

Piero della Francesco, Křest Krista
Vznik: 1448-50
Podklad: tempera na panelu
Velikost: 167 x 116 cm
Umístění: National Gallery, London
(Pro snadnější prohlížení popisovaných detailů, je možné v prohlížeči obraz zvětšit kliknutím myši na plochu obrazu.)

Tento výjev Křtu Páně se ode­hrává ve vysněné krajině odkazující na Umbrii.

Neobyčejnou vzneše­ností se vyznačují klasické tvary Krista, sv. Jana Křtitele i andělů vlevo od postavy Kristovy.

Obraz preferuje vertikály. Ježíš, jako syn Nejvyššího, stojí vedle podobně vysokého a štíhlého kmene stromu. Strom pak vstu­puje do vztahu s majestátními postavami če­kajících andělů vlevo od tohoto stromu. Strom anděly odděluje od hmotné skutečnosti světa. S nesmírnou vážností a jakýmsi údivem přihlížejí andělé tomuto posvátnému aktu křtu samotného Boha.

Další vertikálou je Jan Křti­tel; trochu se předklání a slavnostně křtí Krista vodou z řeky. Jan Křtitel se Krista nijak nedotýká a ukazuje tak na výjimečnost Krista – Bohočlověka. Celý jeho výzor i oblečení odkazují na asketický způsob života.

Celý akt křtu probíhá v tiché kontemplativní atmosféře, která tak dotváří význam zobrazené scény.

Tok řeky Jordánu končí u Kristových nohou, což byla tehdy rozšířená legenda. Koryto Jordánu je velmi mělké a tak vlastně vytváří jen jakýsi symbol řeky.

V pozadí vpravo od postavy sv. Jana Křtitele je vidět člověka, který se svléká a připravuje se na křest. Ještě více vzadu je skupina diskutujících oso, snad farizeů. Jejich postavy se podivuhodně odrážejí v toku řeky. Zcela vpravo této skupiny osob stojí římský voják, což je odkaz na Lukášovo evangelium (3:14). Mezi svlékajícím se člověkem a oblečenou skupinou osob v pozadí je napětí, ze kterého můžeme číst, že jediný rozdíl mezi těmito osobami tvoří šaty. Po jejich svlečení všichni stojí před Kristem „nazí“ ve svých hříších, jež je možné smýt jen vodou křtu.

Duch svatý je v této scéně vyobrazen v „klasické“ podobě holubice, jež se vznáší nad Kristem.  Jeho přítomnost na obraze ale reprezentuje i zcela průzračná obloha krajiny a tichý mír meditace celé scény. Za povšimnutí stoji skutečnost, že holubice se na hladině Jordánu neodráží, jak by se dalo předpokládat. Jde zde o zobrazení Ducha svatého jako skutečnosti nikoliv hmotné, ale skutečnosti, kterou lze nazírat pouze duchem.

Po pravé straně Kristovy postavy vidíme v průhledu mezi stromem  rodné městečko Piera della Francesca,  Borgo Sansepolcro, které se dá dobře identifikovat  podle opevněných věží.

Obraz samotný je jakýmsi „úvodem“ k tomu, aby se divák zamyslel nad zobrazenou skutečností a posléze tuto skutečnost – pod dojmy nabytými z obrazu – kontemploval a tak přetvořit tento podivuhodný obraz k užitku pro svou duši.