Radek Mezuláník na setkání italských jáhnů
v červenci jsem se zúčastnil 21. národního setkání italských jáhnů v Assisi a musím říci, že jsem byl velmi mile překvapen atmosférou celého setkání i tématy, které byly na programu a velmi živě a otevřeně diskutovány. Překládal jsem manželce na jedné ze skupinek, složené výhradně z manželek jáhnů a bylo zajímavé srovnávat problémy u nich a u nás – v ničem se neliší. Jediný rozdíl je snad v tom, že Italky jsou velmi živé a otevřené a bez problémů dokáží hovořit i o choulostivých tématech manželského soužití s plně vytíženými diakony. Bylo vidět a cítit, že pro komunitu diakonů, jejich manželek, ale i delegátů pro jáhny a dalších spolupracovníků a kandidátů jsou tato každoroční setkání velkým povzbuzením a posilou a snaží se hledat všechny možné cesty k trvalejšímu propojení a kontaktům.
Také účast biskupů po celou dobu setkání a jejich neformální přístup působil velmi přívětivě a když se potom ujali slova- mířili přesně a zasvěceně na cíl – kterým byla tentokrát služba diakonů pro současnou společnost.
Zdá se, že právě tento trend v Itálii převládá a jsou v tom „jako doma“. Bylo to vidět i při liturgiích, kde místní bratři působili hodně neohrabaně a vůbec se to nedalo srovnat s účinkováním jáhnů při bohoslužbách u nás. Na druhou stranu, když člověk postupně zjistil co všechno každý z nich dělá a dokáže, a co tím pádem reprezentuje svojí přítomností u oltáře, pak musel smeknout v hluboké úctě a vše dostalo i další symbolický význam.
V krátkém vystoupení jsem jen připomněl, že když stále hledáme místo jáhnů v církvi ve společnosti tak máme mnoho krásných příkladů a vzorů jako například sv. Františka a někdy by stačilo jen málo – pokračovat.
