Trvalý jáhen Jan Breník slouží v ostravské farnosti Ostrava-Mariánské Hory. Byl vysvěcen v roce 2006 a tak už má nějakou řádku let služby za sebou.  To je ovšem důvod pro krátký rozhovor.

Jaký máte pohled na službu trvalého jáhna nyní, po šesti letech od svěcení?

Určitě velice pozitivní, to především!  Tato služba mě velice naplňuje a rád ji vykonávám.

Co je konkrétní náplní služby trvalého jáhna Jana Breníka?

Otec biskup nám klade na srdce, že jsme diakoni také pro své rodiny a protože mám třináct vnoučat, tak mnoho svého času s mojí manželkou věnujeme právě vnoučatům a jejich rodinám a ovšemže také své farnosti. Ve farnosti se zabývám hlavně pravidelnými návštěvami nemocných, kterým také donáším Eucharistii. Na území naší farnosti jsou dvě zařízení pro staré spoluobčany a obě zařízení pravidelně navštěvuji. Kromě toho samozřejmě dělám přípravy na křty, svátosti manželství a také vypomáhám ve farní kanceláři. Církevní svatební obřady, poslední rozloučení se zemřelými i křestní obřady také patří k mé službě.

Vyskytne se občas i požadavek na mimořádnou, ne zcela běžnou službu?

Ano, právě docela nedávno se u nás opravovala farní budova a bylo třeba všechny prostory vymalovat. Tak jsem se tohoto speciálního úkolu ujal – koneckonců svědčit o Bohu a víře v něho lze těmi nejrůznějšími způsoby… Možná jsem tak trochu dal příklad i ostatním lidem ve farnosti. To znamená, že jsem v této službě, k mojí radosti i k radosti našeho pana faráře,  nezůstal osamocen

Děkujeme za příjemný rozhovor.

Jedním z trvalých jáhnů, kteří působí v naší diecézi je Mgr. Marcel Jedelský. Jeho hlavním působištěm je pohraniční část naší diecéze. Navíc působí jako správce „in materialibus“ v několika farnostech. O co vlastně jde? Čtěte dále.

Vy působíte jako trvalý jáhen v Městě Albrechticích. To je pohraničí. Když se řekne pohraničí, většině z nás to evokuje opuštěnost, liduprázdnost, samotu… Jak to vidíte Vy?

Pocházím z Karviné a v mých osmi letech jsme se přestěhovali  do Slezských Rudoltic ( Osoblažsko), takže jsem vlastně v pohraničí vyrůstal a stále v něm žiji, proto to vnímám odlišně. Za minulého režimu jsme sice museli svou víru do značné míry skrývat ( i když to o nás všichni věděli) a také mnohé jiné věci byly trochu jiné než dnes. Kdysi přišli do kostela jen ti, kteří opravdu věřili. Dnes jsou v kostele i lidé, o kterých nelze říci jednoznačně, že jsou věřící. Spíše bych je nazval hledajícími… a já tuto skutečnost vnímám pozitivně. Toto a samozřejmě i mnohé další věci mě vedou k tomu, že dneska si nedovedu představit, že bych mohl žít někde jinde, než právě v pohraničí.

Vy máte ve správě několik farností „in materialibus“. Co to znamená?

Mám v současné době osm farností ve správě „in materialibus“, což znamená, že se starám o materiální stránku těchto farností. Tedy především o to, aby vše materiální fungovalo tak, jak má, ať už je to účetnictví, starost o budovy, starost o finanční prostředky, administrativa a  podobně. Tímto způsobem „in materialibus“ spolupracuji se třemi různými knězi.  Kněží se pak starají o duchovní stránku farnosti. Já po dohodě s knězem na této duchovní stránce participuji. Třeba mešní homilií, přípravami na křty či sňatky , pohřby, výukou náboženství nebo bohoslužbou slova.

Jste trvalý jáhen. Jak jste se trvalým jáhnem stal a jak službu trvalého jáhenství vnímáte?

Faktem je, že jsem původně nastoupil do semináře, protože jsem cítil, že by mě mohl Bůh na tuto cestu volat. V pátém ročníku jsem pak čím dál více chápal, že tato cesta není pro mě. Po dohodě s arcibiskupem Graubnerem jsem dokončil theologickou fakultu už jako laik. V církvi jsem pracoval jako technický administrátor a  v roce 1999 jsem  byl naším otcem biskupem Františkem Václavem vysvěcen ke službě  trvalého jáhenství. Dnes mohu říci, že to bylo správné rozhodnutí. Tak třeba lidé, kteří mají před knězem ostych, se na mě obrací s problémy, které by knězi hned tak beze všeho nesdělili. Mě vnímají jako člověka, který má rodinu a do těchto záležitostí jaksi více „vidí“. A samozřejmě, pokud se jedná o věci, které může řešit jen kněz, pak k němu tyto lidi odporoučím. Myslím, že to je  správná cesta, která přináší prospěch a dobro všem.

Děkuji za rozhovor.