Biskup mezi jáhny
Každý rok během adventu navštíví naše setkání i otec biskup. Stejné to bylo i letos.
Samozřejmě, setkání bylo zahájeno mší svatou, při které byl otec biskup jako hlavní celebrant. Spolucelebroval otec Martin Šmíd. A protože byl svátek sv. Lucie, panny a mučednice, v homilii otec biskup připomněl, že by sv. Lucie mohla být i naším vzorem. Především v tom, že nepřilnula k ničemu světskému a dala ve svém životě přednost jedině a ve všem Ježíši Kristu. A jak se zpívalo v prefaci „velikost jejího života je Tvůj dar..“, tak i „velikost“ našeho života bude odvislá od toho, jak moc ve svém životě upřednostníme Krista.
Po mši svaté nás otec biskup informoval o současné situaci v oblasti církevně-státních vztahů se všemi jejími těžkosti, ale i úspěchy. Nová povolební situace ovšem v některých záležitostech znamená začít znovu… Na druhé straně ovšem, jak otec biskup připomenul, právě podle toho, jak jednáme, jak mluvíme, jak myslíme, tak nás budou lidé – ale i Bůh – posuzovat.
Pak otec biskup přečetl začátek evangelia podle Matouše, kde je vyjmenován rodokmen Ježíše Krista a připomenul advent s jeho přípravou na příchod Pána. A tak, jak Jan Křtitel připravoval židovský národ na příchod Krista, tak i naší „janovskou“ úlohou je připravovat v tento čas duše věřícíh na příchod Ježíšův – a to nejen o Vánocích.
Poté zaznělo několik organizačních poznámek,pak Anděl Páně a už tu byl oběd. Nakonec nám otec biskup poděkoval za naši práci a námahu a přidal osobní přání k vánočním svátkům. Rozloučit se nedalo jinak než potleskem…
Po obědě jsme se zaposlouchali do části textu ze závěrečného dokumentu plenárního sněmu. Kolem textu se rozvinula živá diskuse a tak se ukázalo, že záležitosti zasvěceného života o nichž text jednal, jsou mezi námi živé. A to je dobře. Konec setkání patřil polední modlitbě breviáře.
A nezapomnělo se ani na fotografie.