Tři trvalí diakoni v jedné farnosti

Zcela jistě není běžné, aby v jedné farnosti působili tři diákoni. Jedná taková farnost na území naší diecéze přesto existuje. Je to farnost Nový Jičín a krátký rozhovor se „služebně“ nejstarším jáhnem sloužícím v této farnosti, Antonínem Glogarem, přinášíme i návštěvníkům našeho webu.

Vy jste z farnosti Nový Jičín, kde jsou momentálně tři trvalí diákoni. Jak se vám spolupracuje?

Všichni tři se dobře známe a jsme přátelé, takže se nám spolupracuje dobře. Náš nejmladší spolubratr Jaromír Bok je ustanoven v části Příbor a Lubina, kde především vykonává svou jáhenskou službu. V Novém Jičíně se pak střídám s „kolegou“  Antonínem Urbanem. Služby jsme si rozdělil tak, aby to vyhovovalo oběma a současně abychom nikde nic důležitého nevynechali. Také není žádným problémem, pokud je třeba, aby jeden druhého zastoupil. To samozřejmě platí i třetím našem spolubratrovi Jaromíru Bokovi. Spolupracuje se nám opravdu skvěle.

Ve farnosti Nový Jičín působí otec děkan Alois Peroutka. Jak se vám spolupracuje s ním?

Spolupráce s ním je bezproblémová. Vždy se dohodneme tak, aby to vyhovovalo a při tom se neochudilo nic podstatného. Jsem naprosto spokojen.

Jste trvalým jáhnem již delší dobu. Jak vidíte jáhenskou službu v tomto časovém odstupu?

Byl jsem vysvěcen v roce 1998 a vlastně jsem tak jaksi „razil cestu“ ženatým trvalým jáhnům. Měl jsem výhodu, že v naší farnosti už lidé  jáhny znali,  protože do mého svěcení už u nás působilo několik jáhnů, kteří později byli vysvěceni na kněze.  Myslím si, že farníci tuto službu přijali dobře a jako novou možnost, která se jim nabízí. Například tím, že se na mě obracejí s některými problémy v manželství, protože – jak sami říkají – zdá se jim, že u mě naleznou větší vhled do manželské problematiky a to proto, že sám manželství žiji. Také nemocní jsou rádi, když je navštívím s Nejsvětější Svátostí, protože součástí takové návštěvy je nejen duchovní posila skrze Krista v hostii, ale i docela obyčejné lidské „popovídání“ o  problémech těžkostech a starostech. Ze zkušenosti vím, že nás, trvalé jáhny, vnímají  někdy „laici“ jako jakýsi „mezikus“ mezi úplným laikem a knězem a tak často najdou odvahu svěřit se se svým problémem právě diákonovi, protož před knězem mají ostych. Jistěže jsou záležitosti, se kterými je musím odkázat na kněze a tak jsem vlastně jakousi pěšinkou, která je nakonec přivede na tu správnou cestu. Myslím si, že je moc dobře, že jáhenská služba byla v Církvi obnovena.

Jak se na vaši službu a s tím spojenou časovou náročnost dívá vaše manželka?

Za tu dobu, kdy jsem trvalým diákonem si již na to vše zvykla. Jistěže se občas vyskytnou situace, kdy povinnosti jáhna volají jaksi trochu „na překážku“ rodině. Těch situací  ale není mnoho a manželka dobře vnímá, že tato služba je službou o které mluví Pán: „… cokoliv jste učinili jednomu z těchto nejmenších bratří mých, mi jste učinili.“

Děkuji za rozhovor.

Mohlo by se vám líbit...