Rozhovor s kandidátem trvalého jáhenství Jaromírem Bokem

Jaromír Bok hovoří o své konverzi, o tom, jak se dostal na cestu směřující k trvalému jáhenství… a nejen o tom…

Jaromír Bok je farníkem farnosti Nový Jičín, právě prochází formační přípravou pro kandidáty trvalého jáhenství a pro web jahni.cz poskytl následující rozhovor.

Otázka: Chcete se stát trvalým jáhnem. Proč a co vás k tomu vede?
Odpověď: O povolání trvalého jáhna jsem začal vážněji uvažovat až při oslavách svých padesátých narozenin. Bylo to pro mne, podobně jako pro mnoho jiných, kteří doputovali do věku svých „abrahámovin“, časem pro zpětné ohlédnutí za dosavadním životem, příležitostí k bilancování a sebereflexi. Více než své osobní úspěchy a neúspěchy, jsem si ve svém životě stále silněji uvědomoval mocné působení Boží dobroty a lásky. Vytanul přede mnou obraz mého klečícího otce, zabraného do ranní nebo večerní modlitby v době mého dětství i dospívání, který mě jako střelka kompasu vedl skrze delší období mého odklonu od víry k jejímu opětnému nalezení. Byla to záplava velké Boží milosti, když tento „návrat ztraceného syna“ doprovázela konverze mé ženy, spolu s duchovní obnovou celé rodiny. Stále častěji se vracely slova spisovatele D.Torkingtona, jehož kniha „Poutník“ mě v té době hodně upoutala: „Kdo zakusil, že je milován, nemůže zůstat stejný“. Silný pocit nezaslouženého obdarování mě pobízel k hledání cesty, kterou mě chce Pán vést a která má službu vycházející z lásky k bližnímu přímo v „popisu práce“. Zdá se, že tato má cesta, jejíž obrys přede mnou stále zřetelněji vystupuje, mě vede k trvalému jáhenství.

Otázka: Jak se na toto rozhodnutí dívá vaše rodina??
Odpověď: Z toho co jsem o sobě a své rodině již krátce zmínil se dá vytušit, že jsme všichni, včetně mne samotného prošli vnitřní konverzí, která nemohla nezanechat stopy Boží milosti na každém z nás. Také vzhledem k tomu, že naše děti jsou již ve věku, kdy nevyžadují tolik osobní péče – dvě z nich jsou již dospělé a soběstačné, nejmladší brzy vyjde základní školu – myslím, že ze strany rodiny ani žádné překážky nejsou. Manželka, která je zaměstnaná v domově důchodců a vidí potřeby starých lidí převážně v duchovní oblasti, má pro mojí cestu k jáhenství a k službě seniorům, pochopení. Také obě dospělé děti si vybraly povolání v sociálních službách a ve zdravotnictví a mají pomoc bližnímu v pracovní náplni, mě v mém rozhodnutí podporují. Mladší dcera ve svých „týnejdžrovských“ letech sleduje mé „ministrantské začátky“ „odrostlého padesátníka“ s neskrývaným zájmem.

Otázka: Formace trvalého jáhna trvá dost dlouho. Jak tuto dobu hodnotíte a co od formace očekáváte?
Odpověď: V mém případě, kdy si ve svém věku uvědomuji, že otázka povolání znamená být stále otevřený k Božímu vedení, neplánovat a ani si příliš svoji cestu neprosazovat, nechávám vše na vůli Nejvyššího. Čtyři léta studia na teologické fakultě mi sama již dala mnoho a znamenala velké obohacení pro můj život. Rozhodnutí o mém zařazení do jáhenské přípravy a absolvování jejího prvního roku znamená teprve začátek mé cesty a formace, která směřuje k jáhenství. Co od této cesty očekávám? Čerpat z Božího Slova, nechávat se jim proměňovat a v eucharistii nacházet stále větší sílu na cestě k povolání, které pro mne Pán připravil.

Otázka: Už před dvěma tisíci lety řekl Kristus, že nikde neznamená prorok tak málo jako ve své domovině. Jak na tuto skutečnost chcete reagovat?
Odpověď: Naše farnost je asi výjimečná, neboť z ní v rozmezí 10 let vyšli již dva trvalí jáhni a já jsem tedy v pořadí třetí, který se na tuto službu připravuje. Výhodou pro mne zřejmě bude, že dva stávající jáhni, jinak moji blízcí přátelé, mi již ve společenství farnosti tuto cestu „prošlápli“ a lidé již ví, s čím se na jáhny mohou obracet a co od nich očekávat. Nevýhodou pro mne může být „laťka“, kterou oni skrze svou obětavou službu nastavili. Na druhé straně je to pro mne i výzva, abych se víc snažil a nedělal jim „ostudu“.

Otázka: Jaký obsah pro vás mají slova „sloužit církvi“?
Odpověď: Sloužit církvi pro mne znamená pomáhat lidem odkrývat „délku, šířku i výšku“ nezměrné Boží lásky, která chce vstoupit do života každého člověka. Hlásat Boží Slovo, zpřístupnit Ježíše Krista přítomného v eucharistii i těm, kterým je účast na mši svaté pro stáří nebo nemoc odepřena, udělovat svátosti a svátostiny, přinášet povzbuzení i lidskou účast do společenství dětí, mládeže, manželů i seniorů, ale hlavně svědčit svým životem. To je pro mne obsahem služby, která z lidské strany vždy jen zůstane menší či větší ochotou se dávat „k dispozici“ a připodobňovat se tomu, který se pro nás stal „jáhnem“ – Služebníkem všech, samotnému Pánu Ježíši.

Děkuji Vám za rozhovor.